Otilie Týmalová

* 1934

  • „Tam se promítalo kino, v tom sále, jenomže nepřišlo, co by se mohlo promítat, tak oni tam byli na nádraží ti vojáci, já nevím ani, jestli to byli Němci, ale zřejmě ano, přišli na babičku a řekli, že když se tam nemůže promítat kino, že okamžitě musí jim povolit, aby se nastěhovali do toho sálu. Tak oni se tam nastěhovali a ráno nějaký, já bych řekla pitomec, kterej si tam asi čistil bouchačku a najednou vystřelil do stropu a jednak babička jak měla hospodu, tak měla i hospodářství, tak tam bylo seno a ono to prostě... ten sál celý vyhořel na konci války...“

  • „Bydleli tam Němci, kteří byli dole a manžel tý jedný byl esesák, protože ti potom, když jsme měli nějaký ty... tak se nám snažili trochu pomoct, když oni tam u nás... když přišli a u nás tam vykradli všechno, kecali, na co máme šroubovák, na co máme kladívko, to nám všechno sebrali a potom řekli mamince, že si pro to může dojít do toho, jak byli ti esenbáci, my jsme se zrovna ze třídy koukali na ten jejich barák, a když tam maminka šla, oni jí dali akorát kufr, který byl napsaný na její jméno, a on byl prázdnej a my jsme neměli ani šroubovák, ani nic...“

  • Full recordings
  • 1

    České Budějovice, 16.12.2022

    (audio)
    duration: 01:00:36
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    České Budějovice, 24.05.2024

    (audio)
    duration: 01:24:57
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Domluvili jsme se, že se budeme tvářit nešťastně

Otilie Týmalová v roce 1954
Otilie Týmalová v roce 1954
photo: Archiv pamětníka

Otilie Týmalová se narodila 24. září 1934 v Borovanech, ale s rodinou, otcem Aloisem Fuchsem a maminkou Otílií Fuchsovou, žili v Českých Budějovicích. Do Borovan však jezdili každou volnou chvíli, v hostinci Sýmalka pomáhali u svých prarodičů. Zde získala pamětnice celoživotní lásku k Sokolu, její dědeček byl členem Československé církve bratrské a jedním ze zakladatelů českobudějovického Sokola. Otec Alois Fuchs byl po roce 1948 v nelibosti režimu, a rodina se proto musela stěhovat do Jindřichova Hradce. Otilie Týmalová se zde začala věnovat létání na větroních, v padesátých letech přesedlala na sáňkování, ve kterém závodila na mistrovství republiky. Po revoluci v roce 1989 se vrátila do Sokola a aktivně se podílela na jeho obnově. Od roku 1995 byla náčelnicí TJ Sokol, funkci vykonávala do roku 2000, pracovala též jako tajemnice Jihočeské župy. V roce 2016 obdržela zlatou sokolskou medaili. Celý život po studiu na gymnáziu pracovala v účtárně Jihočeských elektráren a v roce 2024 žila v Českých Budějovicích.