Ing. Petr Tyráček

„Každý most, na začátku toho mostu i na konci toho mostu, byla budka a tam stál chlap s puškou a bodákem nebo se samopalem. Každý most byl hlídaný. Kolem trati byly rozbitý hakly z druhé světové války. Na trati pracovaly v červených vestách jenom ženy, tam nebyl chlap. Když jsem se... samozřejmě jsme se dívali z okna, že jo, a tak jsem viděl, jeli jsme údolími, a teď koukám jedna vesnice, druhá vesnice, teď tam byly slaměný střechy a doškový střechy a tak dále. A na dvou chalupách v těch vesnicích byla plechová střecha, a to byl místní sovět a kostel, jedině tam byly plechové střechy. Co jsem vyloženě pak sežral, tak bylo to, že stála chalupa takhle pěkně ve stráni s nějakou tou slaměnou nebo doškovou střechou, bylo vidět skrz tu střechu, skrz bylo vidět na tu stráň, byly tam díry, a na té střeše byla televizní anténa.“

„Každá firma taková, možná větší, měla takzvané zvláštní oddělení. A to jsme dostávali, kdo jsme vyjížděli, jsme vždycky dostávali papír a museli jsme psát zápis. Museli jsme napsat to, co se tam dělo, co jsme vyjednávali a tak dále, to se muselo. A to zvláštní oddělení, tam samozřejmě chodil člověk z StB a ten si to kontroloval.“ – „Jak to probíhalo, ty kontakty se Státní bezpečností?“ – „To probíhalo přes toto zvláštní oddělení, jo, takže tohle jsme museli. Já jsem z toho byl překvapený, když jsem jel poprvé v roce 1975 do Sovětského svazu, byl jsem v Litvě ve Vilniusu, to bylo moje první zasedání. A já jsem tohle ani netušil. Tohle všechno, že jsem tam byl se svým šéfem, technickým náměstkem, a ten výjezd zařizoval on a administrativu kolem, a když jsme přijeli, tak si mě zavolal a říkal: ‚Tady máš tyhle papíry a tohle musíš všecko napsat.‘ Já povídám: ‚Proč, když už jsem napsal zápis? Dělali jsme zápisy v ruštině, a tak proč tohle dělat...‘ – ‚No to se musí, a musí se napsat všecko, nejen to, co jsi tam projednával.‘“