Kamil Tyrychtr

* 1970

  • „Jinak děda, od kterého já jsem se vlastně vše naučil, tak to byl vyučený potravinářský chemik. A višně v čokoládě znáte? Tak to je například jeho patent, který prodal, zavedl do republiky ovocné žvýkačky. Takže ačkoliv měl v Jičíně malou továrničku, měl tam jen dvaadvacet lidí, což není nic zase tak moc velkého, tak to byla nesmírně úspěšná značka. Zajímavé bylo, že po znárodnění do dvou let z toho byla výrobna zubních protéz, takže veškerá nejmodernější technologie šla hezky na šrot a všichni se divili. Pak když jí za čtyři roky hledali, protože jí potřebovali pro fabriku v Orionce, tak zjistili, že to mají naházené na kompostu a celé zrezivělé.“

  • „V devadesátém roce jsme měli volby do parlamentu. Odboural se prakticky režim z celé společnosti, ale furt existovaly městské národní výbory a podobné struktury. A my jsme zahradu měli pronajatou od roku 1972 na dvacet let, takže do roku 1992, a i v téhle době dědovi začaly chodit dopisy z místního výboru, ať zahradu vystěhuje, že nikdy nebude povolené prodloužení smlouvy. No a s jedním z takovýchhle dopisů jsme ho pak našli, respektive moje teta ho našla mrtvého sedět v křesle, takže nevydržel to a dostal infarkt. V devadesátém prvním, zaplať pánbůh, byly volby i do městských zastupitelstev, vyměnila se rada místního národního výboru no a kupodivu za tři měsíce na to jsme mohli zahradu odkoupit.“

  • „Děda měl malinkou továrničku, tu mu samozřejmě po čtyřicátém osmém sebrali, a když začal budovat zahradu na pronajatých pozemcích na Pařezské Lhotě, tak se velmi rychle začalo stávat, že se tam začali objevovat jeho bývalí zaměstnanci. A bylo celkem zajímavé je poslouchat, jak vzpomínali na to, jak vesele přežili válku, že zaměstnanci měli, mohli si koupit za tovární ceny nějaké samozřejmě ne neomezené, ale omezené množství mouky, cukru domů a jaké to bylo jiné potom, když nastal únor, respektive dědovi továrnu zabírali ve čtyřicátém devátém až. Přišla národní správa no a najednou všichni zaměstnanci spíš šli, jak to říct slušně, prostě ta situace se dramaticky otočila, všechny zaměstnanecké výhody, co byly za toho zlého kapitalisty, najednou zmizely a najednou díky úspěšné národní správě všichni na tom byli hůř. No a jelikož já jsem nikdy nepatřil mezi takové nejhodnější žáčky a tichounké žáčky, tak sem tam občas jsem něco takového pronesl ve škole a to se našemu soudruhu řediteli ale vůbec nelíbilo.“

  • Full recordings
  • 1

    Turnov, 01.03.2019

    (audio)
    duration: 01:12:37
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Za komunismu platilo, že čím větší hlupák, tím vyšší má funkci

Kamil Tyrychtr 2019
Kamil Tyrychtr 2019
photo: PNS

Kamil Tyrychtr se narodil 15. července 1970 v Jičíně, jeho rodiče se rozvedli, když mu byly čtyři roky. Maminka pracovala na směny jako zdravotní sestra a Kamil vyrůstal převážně u dědečka. Ten si roku 1972 založil zahradu, ve které měl jednu z největších sbírek vodních rostlin na světě. V letech 1939 – 1949 provozoval v Jičíně továrnu na cukrovinky, měl patent například na višně v čokoládě. Komunisté mu ji znárodnili a Kamil jako vnuk kapitalisty nemohl studovat. Kvůli ideovým sporům s ředitelem základní školy málem vzdělání nedokončil, směl se vyučit zedníkem nebo horníkem. Díky přímluvě třídního učitele a známého z národního výboru se vyučil prodavačem a vystudoval i dvouletou nástavbu s maturitou. Kdyby nepřišel listopad 1989, zřejmě by ho potrestali za veřejnou urážku inspektora prodejen před plným obchodem zákazníků. V důsledku oční vady byl zproštěn vojenské služby. Do roku 1990 pracoval v potravinách v Turnově, od roku 1991 podniká v zahradnictví. Stará se o dědečkovu zahradu v Pařezské Lhotě a dále zvětšuje tamní sbírku leknínů, která je jednou z největších na světě.