„Zkrátka začali se modlit, klekali si a začali se modlit: Archanděli Gabrieli, proti úkladům ďábelským budiž nám záštitou, kéž Bůh přikáže jemu, pokorně prosíme, satana a jiné zlé do pekla svrhni! – A teď to pořád mleli dokola bez pauzy, jako kolovrátek. A rodiče najednou pochopili, jak mi vyprávěli později, a lidé to také pochopili, a začali si všichni klekat. A oni [tajní] byli většinou vpředu u té kazatelny a snažili se ho vypískat. Ale on [Beran] to věděl a on je převezl. On musel mít nějakou spojku na StB, ale oni se mu pak vymstili, až v noci ho převezli. A měla s tím do činění paní Brožová… A ten zážitek, když tam šli ti chlapi, oblečení v těch kožeňákách, a ti, když to viděli, tak překračovali lidi, aby se dostali ke sloupům, aby nebyli mezi pokleknuvšími tak vidět.“
„Íra s matkou přežily jediné. A můj bratr byl v oktávě, ale víc byl nasazován do nějakých závodů, a taky byl vždycky na dva měsíce u Toth, což byla nějaká organizace, a ten taky pomáhal vyhrabávat Íru, a jinak celý dům kromě nich zahynul.“
„My jsme naštěstí nebyli přímo postiženi, jeden bratranec byl, ale vlastně to byl polobratranec, [jeho matka byla] maminčina sestřenice, a ten nejdřív tedy byl stlučen na Pankráci, přišla teta a plakala. A asi to dělali naschvál, že jí ho předvedli zbitého. Nebo jako v jiném případě, že poslali po vězni, který zemřel, oni většinou umírali na zápal plic, ať [matka] pošle čistou košili, a místo ní jí dali jeho zkrvavenou, a to přece nemuseli, mohli tu starou spálit, ale oni si v tom asi libovali. Ale jestli se přiznal, to nevím. Byl v kriminále v Drážďanech a přežil. Přece jenom byl značný rozdíl mezi vězením v Německu a koncentrákem, tam se snažili je všechny zabít. Tak když někdo přežil, tak většinou z toho vězení. A on se vrátil, přišel hubený, oholený, ale živý.“
Milena Urbánková Borská se narodila 27. září 1928 v Praze v rodině Borských. Původní německé jméno Bernreiter si otec pamětnice počeštil. Rodiče provozovali menší cukrárnu v Praze na Vinohradech. Milena navštěvovala církevní školu a poté obchodní akademii. Během válečných let byla totálně nasazena v Aeru Letňany, účastnila se Pražského povstání. Chodila do skautského oddílu vedeného manželi Skálovými, kteří byli po únoru 1948 uvězněni. Vzpomíná také na bohoslužbu celebrovanou kardinálem Beranem krátce před jeho internací.
