Kde ty jsi to, holka, žila?
Klára Vacková se narodila 7. dubna 1937 v Užhorodě. Její maminka pocházela z bohaté maďarsko-německé rodiny užhorodského starosty. Tatínek, Rusín, byl řeckokatolickým knězem. Prvních devět let života strávila ve vesnici Kosťová Pasteľ na Podkarpatské Rusi. Před Sověty rodina v roce 1946 utekla na východní Slovensko, do vesničky Ruský Hrabovec, kde prožila několik dalších let. Jejím mateřským jazykem je rusínština i maďarština. Základní školu absolvovala částečně v rusínském a částečně v ruském jazyce, první tři třídy na Podkarpatské Rusi, dalších pět potom na Slovensku. V deváté třídě se rovněž učila slovensky. Poté zahájila studium na střední průmyslové škole stavební v Prešově. V té době byl ovšem její otec uvězněn a propuštěn jen pod podmínkou, že se rodina odstěhuje do Čech. V roce 1951 se proto i s rodiči přistěhovala do Ústí nad Labem. Střední školu dokončila v Děčíně, pochopitelně v češtině. Od roku 1951 žije v Ústí nad Labem, kde se rovněž vdala. Její manžel přišel s rodiči do Ústí nad Labem v roce 1945 z Nové Paky v Podkrkonoší. Příběh Kláry Vackové je i mezi ostatními „lidmi z východu” velice specifický. Její rodina nepatřila k žádné větší skupině, jaké tvořily například volyňští Češi, rumunští Slováci či Řekové. Dostala se do Sudet vlastně z politických důvodů; pro jejího otce, kněze, který odmítl zradit svoji víru, byly Sudety formou vyhnanství. Likvidace řeckokatolické církve na východním Slovensku, jejíž jednu kapitolu Klára Vacková popisuje, patří rovněž k méně známým a přitom nikoli nepodstatným kapitolám našich dějin.