The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

František Václavík (* 1943  †︎ 2022)

Svoboda je dobrá, ale neumíme v ní žít

  • narozen 22. února 1943 v Nové Pace

  • otec se strýcem vlastnili kovářskou dílnu

  • v roce 1959 komunisté dílnu znárodnili

  • otec František Václavík starší odsouzen k tříletému nepodmíněnému trestu

  • v roce 1960 se vyučil kovářem

  • pracoval v podniku Silniční stroje a zařízení v Nové Pace

  • zemřel 26. listopadu 2022

František Václavík se narodil Františku Václavíkovi staršímu a Boženě Tomkové 22. února 1943 v Nové Pace. Dětství prožil v nedalekých Lázních Bělohrad, kde navštěvoval základní školu. V roce 1957 nastoupil na střední odborné učiliště v Benešově na kovářský obor. Jelikož jeho otec se strýcem provozovali kovárnu, nastoupil během studia na praxi právě tam. I téměř deset let po komunistickém převratu bratři Václavíkové vlastnili rodinný podnik. To však nemělo dlouho trvat.

Opožděné znárodnění

V únoru 1959 navštívili rodinu Václavíků neznámí muži. „Prohlásili, že chtějí zlato, vkladní knížky nebo peníze v hotovosti. Otec řekl, že žádné zlato nemá. Měl hodinky od babičky, ty mu koupila k dvacetinám, a oni si je vzali,“ vypráví František.

Neznárodňovalo se jen u Václavíků doma, ale i v jejich kovářské dílně, kterou měl v budoucnu František převzít. Bratrům Václavíkům měl být mimo jiného zabaven i nákladní automobil. Toho se Františkův otec odmítal vzdát. Auto jim nakonec stejně odvezli. Cestou do Nové Vsi však zadřeli motor, protože v automobilu chyběl olej. O náhodu se ale nejednalo. „To jsem udělal já. V nestřežený okamžik nebyla zapečetěná garáž a já jsem ten olej vypustil do vany,“ vzpomíná František.

Otec dostal tři roky

Domovní prohlídky pokračovaly a po několika návštěvách Veřejné bezpečnosti se situace vyostřila. František Václavík starší byl zatčen a celou noc vyslýchán. Jeho obhájce rodině sdělil, že otec bude odsouzen, aby měli komunisté důvod k zabavení majetku. Po vykonstruovaném soudním procesu strávil tři roky ve vězení. Rodina se tak ocitla bez obživy. Navíc museli Václavíkovi zaplatit polovinu svého domu a část majetku, aby jej získali zpět.

I přes veškeré problémy František učební obor v roce 1960 dostudoval. Po znárodnění rodinné dílny však musel praktickou část výuky dokončit v Lukavci u Hořic u kováře Františka Nožičky. Po vyučení nastoupil do podniku Silniční stroje a zařízení v Nové Pace. V roce 1962 se seznámil se svou budoucí manželkou Věrou Trejbalovou. Ještě tohoto roku nastoupil na vojnu do obce Věšín, kde pracoval jako řidič u strážních oddílů. Po návratu z vojny se vrátil ke svému původnímu zaměstnání, kde pracoval až do důchodu. S manželkou vychovali dva syny.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: The Stories of Our Neigbours

  • Witness story in project The Stories of Our Neigbours (Justýna Malínská (Jirásková))