Ludvík Vala

* 1935

  • „Na Vánoce vždycky na Štědrý večer, jak se objevila první hvězdička, tak tady od konce dědiny, tady šli, byli to muzikanti, kteří hráli, bylo tam několik děvčat, které zpívaly ty koledy. Za tím průvodem šel obecní pastýř, který měl pastevecký několikametrový kocár a s tím práskal fest a úplně poslední šla paní manželka toho pastýře obecního. Na zádech měla veliký koš, takovou tu speciálně na záda dělanou košinu, a tam jim lidé různé..., co měli, dávali. Jablka, ovoce tedy, nevím, jestli i peníze, protože to byl, obecní pastýř, po našem pastýr, to byl jeden z nejchudších lidí v obci.“

  • „Další potom bylo, když bombardovali Břeclav. Byl to takový pošmourný zamračený den, nízká oblačnost. Takže oni neměli, neviděli prostě na zem, pořád nějak tady museli létat kolem dokola, protože pořád se to ozývalo z jiného místa a ten hukot byl takový vlnovitý, abych tak řekl, že chvíli to hučelo pořádně a mezitím zase se to ztrácelo a tak několikrát, takže zřejmě tady kroužili nad Břeclaví. A potom to spustili, ty bomby, jenomže měli asi za úkol rozbít nádraží, jenomže se netrefili, trefili to až na této straně Dyje, z této strany před Dyjí tam na pravé straně, jak je průmyslovka. Tomu se spíš říkalo, celé té čtvrti, nebo jak bych to řekl, Dubič. Tak tam to odneslo hodně lidí, protože domy to tam všechno porozbíjelo až po náměstí, tam dostal kostel plný zásah jednou bombou.“

  • „Chtěli se lidé dostat do Rakouska, tak on to tady všechno znal přesně jak a co, tak on je převáděl přes hranici do Rakous. A vykládal mi jednu takovou malou příhodu, že až došel, pochopitelně platili mu, až je dovedl za hranice, až mohli klidně jít. Až měl platit ten převáděný, tak dal ruku za kabát a pomalu vytahoval pistoli. Pravděpodobně počítal s tím, že děda se lekne a uteče, tedy můj otec. Jenomže otec byl na frontě v Rusku a v Itálii, takže už měl něco za sebou, tak on místo aby utíkal někam pryč, tak on přistoupil těsně k němu. A teď se zase lekl pro změnu ten dotyčný a zas to vrátil zpátky a zaplatil mu.“

  • Full recordings
  • 1

    Břeclav - Poštorná, 03.04.2019

    (audio)
    duration: 01:38:56
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Válka pro nás dlouho byla jen dobrodružná hra

Ludvík Vala; 2019
Ludvík Vala; 2019
photo: PNS

Ludvík Vala se narodil 20. prosince 1935 v Břeclavi jako nejmladší ze tří dětí. Otec Vladislav pracoval jako dělník a mezi válkami převáděl přes hranice do Rakouska, matka Františka se starala o domácnost. V září 1938 byl svědkem mobilizace československé armády, vojáci obsadili bunkr nedaleko od jejich domu, kde je Ludvík navštěvoval. V roce 1939 nastoupil do školky, kde je měla na starost německá učitelka, říkali jí Tante Heli. Ve škole potom chodil do třídy společně s vyšším ročníkem, neboť nebyl dostatek učitelek. Pamatuje si nálety na Břeclav a osvobozování nedalekého Lanžhota Rudou armádou, při kterém se schovávali u souseda ve sklepě. Po válce chodil do Junáka, když z něj komunisté udělali Pionýra, chodit tam přestal. Vystudoval obchodní akademii a pracoval jako úředník. V roce 1959 se oženil a narodily se mu tři děti. V srpnu 1968 si pamatuje na průjezd tankové kolony Břeclaví, která úplně poničila místní silnice. Dodnes žije v Břeclavi – Poštorné v domě, ve kterém se narodil.