Jana Valášková

„Docházelo tam k strašným masakrům. Padl jim tam totiž velitel a začali se hned mstít. Ještě před mostem vytahali civilisty z baráků. Zastřelili skoro celou jednu rodinu Červenků – starý pán, babička, maminka, zůstala naživu jen jedna jejich dcera. A potom se říkalo, že tahleta rodina Červenků byla příbuzná s lidmi z Lidic. Takže to byla skutečně tragédie. Pak vím, že tam byli zatřelení děvče a asi patnáctiletý chlapec. Dobyli barikádu a veškeré povstalce, kteří nepadli a nestačili se někde schovat, tak postříleli. Pomáhali také vlasovci, právě tady pomáhali bránit barikádu a padlo jich tam 16. Když skončily boje a byl klid, bylo takové mezivládí a SS opustili tady tu část Lahovic a postupovali k Praze. Byl klid, tak šly ženy a sbíraly padlé. Babička se šla podívat po svém synovi, po strejdovi. Našla ho pod mostem tam někde v chatičkách. Ženský jí pomohly ho naložit na vozík a přivezla ho domů.“

„Pamatuji pohřeb prezidenta Masaryka, ten byl velmi slavný. Procházel z Hradu přes celou Prahu, pak ho přenášeli na Hlavní nádraží na vlak. Jel na vlaku do Lán. A s maminkou a ještě se sousedy jsme se byli rozloučit tím způsobem, že jsme šli do Nuslí a tam jsou schody dolů. Byli jsme na schodech. Viděli jsme vlak, co vyjížděl z tunelu a na vlaku na otevřeném vagónu jsme viděli rakev. Byla na lafetě, zakrytá vlajkami a stály tam i vojenské stráže.“