Vlastimil Valenta

* 1934

  • „Akorát jsem byl na cvičení u chemické jednotky tady v Červené Vodě jako voják. Když jsme ráno vstávali, tak už byl kravál po chodbách a všude okupace, okupace. A jak byly ty hesla se Sovětským svazem na věčný časy, tak to sráželi pometly a vším možným ty písmena dolů, vojáci. A pak přišlo poledne a postavili do brány obrněný transportér a že nikoho nepustí do brány. A pak přišli Poláci, že je tam musí pustit, že kdyby nesplnili rozkaz, tak že ho zavřou, toho velitele té posádky, co tam měl vstoupit. A tak chlapi vojáci, teda důstojníci se rozhodli, že skočí do továrny. Tady v továrně dělali Poláci skoro všude. Tak vzali několik těch Polek s sebou tam dolů a ty tam prý řádily a nadávaly těm svým vojákům, že mají táhnout domů. Nemohli to přežít.“

  • „Pak jsem se šel podívat do dědiny a uviděl jsem tam esesáky a Rusy. Byli schovaní ve školním protináletovém krytu a stříleli po Rusech. On tam přijel jeden šofér a já nevím, jestli to byl generál – nějaká šarže to byla. A oni ho střelili akorát, když jsem přicházel k tomu autu. Já jsem šel po druhé straně silnice, tak vidím, že on klesá v tom autě. A ten šofér hnedka se otočil a myslím jel pro posilu a jeli za nimi – za těmi Němci. Oni utíkali přes takový sad k lesu a on se samopalem se tam chvíli točil, točil a pak zmizel, zřejmě asi hledal posilu. Jich bylo asi sedm tam nebo osm.“

  • „Tam se musela jít celá dědina koukat na to. Oni je přibili na dva stromy a ještě jednu lať příční a bylo to akorát nad hnojniskem a tam je polští vojáci museli oběsit. To bylo obstoupené celé kolem dokola Jedlí německými vojáky, aby se tam žádný partyzán nedostal. Ti tam teda položili svůj život.“

  • Full recordings
  • 1

    Červená Voda, 09.10.2021

    (audio)
    duration: 02:17:15
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Celá vesnice se musela koukat, jak věší jejich sousedy

Vlastimil Valenta ve studiu Paměti národa v Červené Vodě
Vlastimil Valenta ve studiu Paměti národa v Červené Vodě
photo: Paměť národa

Vlastimil Valenta se narodil 5. prosince 1934 ve Václavově a vyrůstal v obci Jedlí na Zábřežsku. Obec se ocitla po mnichovském diktátu v sudetském záboru, přestože byla obývána převážně česky hovořícími obyvateli. Za druhé světové války, 10. července 1944, byl svědkem veřejné popravy třech obyvatel Jedlí Jana Filipa, Martina Pavlíka a Vladimíra Juránka. Při osvobozování viděl přestřelku mezi německými a sovětskými vojáky. Po válce odešly ze Zábřežska desítky tisíc německých obyvatel. Vlastimil Valenta se vyučil ve Frýdlantu nad Ostravicí slévačem kovů. V roce 1954 šel na vojnu k pěšímu pluku do Hodonína. V rámci vojny se v roce 1955 zúčastnil první spartakiády. Příjezd vojsk Varšavské smlouvy prožil na vojenském cvičení v Červené Vodě. V roce 1982 dostal povolení navštívit sestru provdanou do Spolkové republiky Německo. Kvůli povolení k výjezdu musel jít třikrát k výslechu. Se ženou měli tři děti. Deset let žili v Zábřehu na Moravě. Poté si v 70. letech koupili dům v Červené Vodě. V roce 2021 žil v domě důchodců v Červené Vodě.