Třídní nepřítel
Petr Vaníček se narodil 15. března 1932 v Praze. Jeho otec, bývalý legionář, byl spoluvlastníkem továrny na výrobu nátěrových hmot „Vaníček a Malec” v pražských Satalicích. Válka a především nacistická vyhlazovací politika vůči Židům zasáhly do života rodiny velmi krutě - židovská část rodiny, která nestihla odejít do emigrace, skončila v koncentračních táborech, babička Petra Vaníčka zahynula v Terezíně. Takřka v posledních týdnech války byla satalická továrna zničena po náletu spojeneckých vojsk. Její obnova pak trvala skoro tři roky; poslední řemeslník odešel 21. února 1948. Uchopení moci komunisty o několik dní později změnilo osud Vaníčkovy rodiny nadobro. Továrna byla znárodněna a továrnickému synkovi Petru Vaníčkovi zůstala nálepka třídního nepřítele. Měl problémy ve škole, musel přejít na jiné gymnázium, nakonec nebyl ani připuštěn k maturitě. V létě 1952 byl povolán k Pomocným technickým praporům, které využívaly tzv. politicky nespolehlivých osob k levné práci v dolech a ve stavebnictví. V druhé polovině 50. let studoval Petr Vaníček dálkově VŠCHT, odkud byl ale vyloučen při prověrkách v roce 1958. Dostudoval až v 60. letech na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Na všech pracovištích se sice vždy osvědčil jako schopný pracovník a odborník, jeho minulost a politické názory ho však stále provázely a zaměstnání často nuceně střídal. Útočištěm se mu nakonec stalo Slovensko, kde pracoval až do devadesátých let. Nyní žije v Praze.