Olga Vaňková

„Tam, kam já jsem za ním jezdila, tam byli na mě ohromně, a na něj taky, slušný. Nejdřív nastupoval, byl v Dubnici nad Váhom, tak tam jsem byla za ním v roce 52, on nastupoval v roce 52. A na Vánoce jsem jela, na Ježíška v půl dvanáctý v noci, a byla jsem tam až do Novýho roku, prostě. A bydlela jsem tam, tam byla, to byla ubytovna pro pracovníky normálně civilní. A Jirka to tam domluvil s nima a oni všichni ty pracovníci měli dovolenou, že jo, byli na svátky doma. Takže byla ta ubytovna prázdná. Takže mě tam ta hospodářka nebo prostě, co tam byli ty manželé, mě tam ubytovali. Nosili mně buchty, nosili mně snídani, byli úžasný.“

„A tehdá toho 21. srpna, ten den, jsem vstala a teď jsem pustila si rádio, teď jsem slyšela, co hlásej. A já jsem tehdá jela služebně do Sedlčan, takže jsem vstávala dost brzo, asi kolem šestý hodiny jsem vstala. Takže jsem... rychle jsem otevřela dveře balkonový, abych ještě vyvětrala, než půjdu, že jo. My jsme bydleli nahoře, že jo. A teď jsem slyšela, co hlásej. A teď šla kolem taková jedna naše příbuzná. Nebudu vám říkat, jak se jmenovala, ono to není podstatný a z tý rodiny už nikdo nežije vlastně. Ale byla to velká soudružka. A já jsem jí říkala: ‚Teto,‘ ona byla příbuzná mýho muže, jo. A já jsem volala na ni: ‚Teto, slyšela jsi, víš, co se stalo?‘ A ona mi odpověděla: ‚To je správný! Co si myslíš, že by tady bylo?‘ A já jsem rozčíleně... a řekla jsem: ‚Ty krávo jedna.‘“