Vlasta Vaňoučková

„Lidi se shromáždili u sokolovny. Bylo tam hodně desítek lidí, bylo to velké hřiště. Byly tam prapory a zpívala se hymna. I když nikdy předtím v Poděbradech nebyl tank, tak najednou od starého nádraží po Fügnerově ulici směrem k Riegrovu náměstí přijížděl německý tank. Když uviděli to srocení lidí u sokolovny, tak tank zastavili a obrátili hlaveň do hřiště mezi lidi. Začal strašný úprk. Já jsem byla na rohu Proftovy a Tyršovy ulice. Lidi utíkali směrem na Žižkov, aby na ně ten tank nestřílel. Organizátor shromáždění šel k tomu tanku a ptal se německého důstojníka, proč zastavili a co chtějí. Oni říkali, že poklidně odjedou, když sundají ruský prapor. Takže oni ho sundali a Němci se poklidně otočili a odjeli směrem na Riegrovo náměstí.“

„V tom pětačtyřicátém roce byli všichni ti, co kolaborovali s Němci a vědělo se to o nich, zajatí. V zámku byl takový žalář, tam je vodili a zavřeli je. Místní muži, kteří za války pracovali v odboji, vedli ty zajatce přes náměstí. Jako holka jsem se tam na to byla podívat, to mi bylo jedenáct roků. Lidi, kteří mohli, tak ty kolaboranty něčím praštili.“