„A furt jsme snily. O životě, který bude po válce… A to vám musím říct něco zajímavého: Jednou přišla Kitty za mnou a povídá: Představ si, Jano, že oni nás zavolaj do toho koncentráku – a myslím, že dokonce Osvětim jmenovala – a tam nás vezmou do takový koupelny velký, víš, tam nám dají ručník, a představ si, že tam na nás pustěj místo vody plyn. – To byly plynový komory, my jsme věděly, že to existuje, přitom se tvrdí, že se to nevědělo, ale to není pravda.“
„Oni ho pobízeli: Kde máš boty?! A on: Pod schodama. Tam je taková předsíňka, a tak on šel a volal na toho dole, ať mu přinese boty, nevím, proč by si nemohl sejít sám, ale on teda šel… A bratr využil příležitosti, těch několik vteřin, to byla vteřinová záležitost – tam pod oknem byla stará veranda, to je už dnes zlikvidovaný. A on skočil na tu verandu a z tý na sousedovu verandu, protože to byl dvojdomek, a ze sousedovy verandy dolů a potom bez bot, bez koruny v kapse podél řeky Orlice, bylo takový mlhavý ráno, šeredný, nikdo nešel… přes lávku, která tam tehdy byla, a dostal se do takzvaných Dolů, tam už mu někdo dal boty, dostal se do Orlických hor, kde se skrýval u bratrance. Nevěděli jsme o něm do roku 1966.“
„Někdy v době asi dva roky po mým bratrovi, nevím přesně, Petr Pujman se v Praze se svou skupinou taky pokusil o emigraci. Jenomže to dělali blbě – už je prostě více hlídali a někdo to prozradil. Ono je něco jiného, když odcházíte sám nebo když vás odchází víc – tak už se něco snáze prokecne. A oni dokonce měli odletět letadlem, možná dokonce do Států, nevím, Petr se mnou o tom nikdy nemluvil, on se u nás stavoval, když byl brácha pryč – nevím. Zkrátka celou tu skupinu chytili, to byl 49. nebo 50. rok. No, a oni je chytli a zavřeli, no, a paní Pujmanová orodovala u Gottwalda, ona se s ním osobně znala, taky to byla národní umělkyně Marie Pujmanová.“
Žijete v nádherné době
Jana Vecková, rodným příjmením Králová, se narodila v roce 1932 v Potštejně u Rychnova nad Kněžnou. V sedmi letech se seznámila se stejně starou Kitty, holčičkou židovského původu, jejíž rodina přibyla do Potštejna poté, co jim byl zabaven majetek. Po válce pamětnice získala zdravotnické vzdělání a celý život pracovala ve zdravotnictví. V roce 1948 byla svědkem útěku svého bratra před StB, než překročil ilegálně hranice.
