Hana Vidímová
* 1928 †︎ 2024
-
„A tatínek taky – to muselo být všechno akorát. Mě jako holku honil a díky za to, protože to byl dar. Maminka mě honila po kuchyni, a to se jí moc nepovedlo, protože on byla výborná kuchařka. Byla z rodu, kde bylo hodně dětí, takže děda Mrázků je různě postrkal. Maminku šoupnul do mlejna a tam se hodně naučila. Ona vždycky říkala, že to byla její univerzita. Naučila se tam všechno. Vařit, vychovávat děti. A já jsem do toho Sokola utíkala. Udělala jsem si svoji práci kolem domečku. Tatínek mě nepustil, dokud jsem nezametla dvůr. Ale víte co, to jsou základy. Základy, které jsem vyžadovala i od svých svěřenců, žáků. Práce, poctivost, jeden druhému pomoct.“
-
„To je něco, co mám silně zakódováno. Jdeme po Václavském náměstí, procházíme Staroměstským náměstím... to byla ještě éra Gottwalda. On tam seděl na tribuně s tou jeho... Tady byla tribuna – a prezidentskej že bude kynout. A náš kolega–sokol řekne: ‚Vpravo hleď!‘ Ne na hlavu státu, nýbrž pohledem od něj. A potom zlikvidoval Sokol jedna dvě. Ten Sokol on nemohl vystát.“
-
„To nebyla žádná legrace. Na konci války procházeli Opatovicemi zajatci. Opatovice byly selská obec. Mluvilo se o tom, že jsou to hrozní chudáci a ať to byli Rusové, Američané, byli to zajatci, chudáci, kteří ty nohy vlekli. Přespávali ve stodolách. Opatovice se semkly dohromady, udělaly velikou sbírku, a oni když se vyspali, ráno každý dostal do ešusu polévku. V tomto byly Opatovice úžasné. Oni procházeli od Pardubic na Hradecko. Byly to tisícové zástupy. Já jsem kronikář Opatovic a tohle jsem tam podchytila, protože to je důležité.“
-
Full recordings
-
Praha ED, 09.10.2019
(audio)
duration: 39:38
Full recordings are available only for logged users.
Základ do života mi dal otec a cvičení v Sokole
Hana Vidímová, rozená Půlpánová, se narodila 3. července 1928 v Hradci Králové. Vyrůstala v Opatovicích nad Labem, kde prožila celou druhou světovou válku. Její otec Václav Půlpán byl vysloužilý legionář z první světové války a pracoval v tramvajové a železniční dopravě. Hana chodila za války do měšťanky v Pardubicích a vzpomíná na odboj na Pardubicku i na konec války v domovských Opatovicích. V roce 1947 absolvovala rodinnou školu. Byla aktivní sokolkou a v roce 1948 se zúčastnila XI. všesokolského sletu. Odmaturovala na zdravotní škole v Hořicích, poté absolvovala dvouměsíční kurz na Univerzitě Karlově v Praze pro výpomocné učitelky a nastoupila do mateřské školy. Později dálkově vystudovala fakultu tělesné výchovy. Učila tělesnou výchovu a byla cvičitelkou v tělovýchovné organizaci. Provdala se do Prahy, ale na velkoměsto si těžko zvykala a celý život se vracela do Opatovic. Po listopadu 1989 se stala členkou obnoveného Sokola v Praze na Vinohradech a zúčastnila se všech následujících všesokolských sletů. V době rozhovoru, ve svých 91 letech, byla stále aktivní sokolkou. Hana Vidímová zemřela 17. března roku 2024.
