Marie Viková

„Pak přecházela přes Bystřici i ten Chvalčov armáda ze Slovenska. Všichni říkali, že berou dobytek, že co je na statku, to si prý vezmou. Strýc také hnal dobytek do hory, aby ho zachránil, a my jsme zůstali s mamičkou a nejmladším bratrem na statku sami. Mám k tomu zážitek. Na dvoře kousek od stodoly byla kadibudka, musela jsem tam jít, a vtom přišli vojáci. Byla tam velikánská vrata a oni na ně začali bušit. Říkala jsem si, že tady umřu, že začnou střílet a já spadnu do žumpy. Ale nestříleli. Byli to napůl Slováci, napůl asi Ukrajinci, to nevím přesně. Velela jim slovenská kapitánka. Přinesli si jídlo, mamička z toho uvařila guláš. Museli jsme to jíst všichni s nimi, asi aby měla jistotu, že je nechceme otrávit. A tak jsme s nimi jedli. Slovenská kapitánka pak vyprávěla, jaké hrozné věci dělali Němci na Slovensku. Říkala třeba, že přišli na nějaký statek, sháněli se po muži, žena řekla, že neví, oni hned na to, že je to partyzán a že je v horách. A jeden z nich prý vzal dítě z kolíbky, roztrhl ho a hodil zpátky.“