Miroslav Vít

* 1945

  • „To mě pozvali na nějaké školení do Chebu a tam vystoupil nějaký major a říkal ty legendy Pohraniční stráže, jak jsou nejlepší a jaké mají zásluhy. A potom říkal: ‘Nebojte se střílet, já sám jsem zastřelil dva lidi.’ Tak to jsem říkal, že tam už mě teda nikdo nedostane. Říkal jsem si, že musím něco vymyslet. A když jsme museli vyplnit dotazníky – kdo, jak, s kým se kamarádil, jaké umí řeči, tak já jsem psal, že umím plynně anglicky, německy, částečně francouzsky, což byl nesmysl. Já umím akorát trošku anglicky. A příbuzní v zahraničí – v Německu, v Americe, ve Švýcarsku. A vedle mě byl kamarád a říkal: ‘Ty vole, co to píšeš?’ A já říkal: ‘Ty chceš na hranici?’ A on říkal: ‘Neblázni, to nechci.’ ‘Takže si nějakého příbuzného opiš!’ No a skončili jsme na brigádě a tam jsme spolu stavěli lešení na opravu omítky. Úžasné. Úžasné!“

  • „A co jim nikdy neodpustím – rok 1969. Pořád se mluví o roku 1968, a rok 1969 v Liberci, to bylo daleko horší svinstvo. To byli Češi proti Čechům. Přijeli jsme za rodiči a dověděl jsem se od matky – ona byla o berlích a byla položit kytičku u liberecké radnice, jak tam zastřelili asi sedm lidí. A když tam byla u toho, tak najednou policajti udělali zátah a všechny, kteří byli na náměstí, zbili obušky. I matku chtěli zmlátit, i když měla berle, naštěstí ji zatáhli do obchodu, do zlatnictví, a tam přečkala tu nejhorší bídu. My jsme přijeli odpoledne a už celé město bylo obšancované. První kordon byli vojáci, ty přivezli od Žatce, někdy v noci je vzbudili, druhý kordon byla Lidová milice a třetí kordon byla policie. A vím, že v noci, to už byla tma, tam se to řezalo, hlava nehlava, to jsme se prali s policajty. A potom už ke konci z Pražské ulice stříleli policajti světlice. Světlice stříleli do lidí! Stříleli to do dlažby, to se odrazilo a lítalo to mezi lidi. Přitom každý věděl, že to může zabít. To je... To ví každý, že. To já nemůžu odpustit, že vlastně Češi tenkrát byli proti Čechům. To bylo nejhorší svinstvo, co se mohlo stát. A nejhorší svinstvo bylo, že z Lidových milicí nikdy nikoho nepotrestali. Všichni z toho vyvázli. A že to byli pěkné svině.“

  • „Já jsem měl to štěstí, že jsem zažil – říkali tomu 'zlatá doba trampingu v Jizerských horách'. Bylo to od roku 1960, asi do [roku] 1964, když jsme šli na vojnu. To byl ten náš nejsilnější ročník. My jsme se dělili na Sever a Jih, Jižani, to byl takový póvl, jezdili na Turnovskou, hlavně do hospod, tam se vždycky někde ožrali a udělali průser. My jsme byli ta správná parta, která jezdila na Fort Adamson, to je vlastně Černá Nisa. My jsme se znali jenom podle jmen. Byl tam třeba Kulhavej Áda, Tanvalskej Tom, Kenny, Špacír a tak. Vůbec jsme nevěděli, jak se kdo jmenuje. Nás to nezajímalo.“

  • Full recordings
  • 1

    Frýdlant, 05.09.2023

    (audio)
    duration: 45:41
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Frýdlant, 18.03.2024

    (audio)
    duration: 26:14
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Srpen 1969 byl v Liberci horší než srpen 1968, protože stáli Češi proti Čechům

Miroslav Vít u silničního vojska během základní vojenské služby
Miroslav Vít u silničního vojska během základní vojenské služby
photo: archiv Miroslava Víta

Narodil se 29. května 1945 ve Smiřicích ve východních Čechách, kde měl jeho otec František Vít malou továrnu na nábytek. Po jejím znárodnění se rodina přestěhovala do Frýdlantu v Čechách, kde se jeho otec ujal vedení tamní továrny na nábytek. V roce 1954 se pamětník s rodiči a dvěma staršími bratry přestěhoval do liberecké čtvrti Harcov, kde dokončil základní školu. Po ní se vyučil instalatérem u Pozemních staveb v Liberci, poté nastoupil na základní vojenskou službu, kterou sloužil u silničního vojska v Holýšově u Plzně. V civilu se živil manuální prací – kácel stromy v lese, pracoval na pile a v kamenolomu. V srpnu 1968 se zapojil do činnosti skautského střediska ve Frýdlantu, které fungovalo dva roky. Rok po vstupu sovětské armády do Liberce se 21. srpna 1969 účastnil v Liberci protestů proti sovětské okupaci. Od roku 1970 pracoval jako výškový montér ocelových konstrukcí. Na konci 80. let dvacátého století vystudoval dálkově muzejní konzervování. V listopadu 1989 se podílel na organizování demonstrací ve Frýdlantu a v prosinci 1989 stál u obnovy skautského oddílu. Po sametové revoluci provozoval s manželkou v centru Frýdlantu knihkupectví s antikvariátem. V roce 2023 žil ve Frýdlantu.