Miroslav Vít

„A co jim nikdy neodpustím – rok 1969. Pořád se mluví o roku 1968, a rok 1969 v Liberci, to bylo daleko horší svinstvo. To byli Češi proti Čechům. Přijeli jsme za rodiči a dověděl jsem se od matky – ona byla o berlích a byla položit kytičku u liberecké radnice, jak tam zastřelili asi sedm lidí. A když tam byla u toho, tak najednou policajti udělali zátah a všechny, kteří byli na náměstí, zbili obušky. I matku chtěli zmlátit, i když měla berle, naštěstí ji zatáhli do obchodu, do zlatnictví, a tam přečkala tu nejhorší bídu. My jsme přijeli odpoledne a už celé město bylo obšancované. První kordon byli vojáci, ty přivezli od Žatce, někdy v noci je vzbudili, druhý kordon byla Lidová milice a třetí kordon byla policie. A vím, že v noci, to už byla tma, tam se to řezalo, hlava nehlava, to jsme se prali s policajty. A potom už ke konci z Pražské ulice stříleli policajti světlice. Světlice stříleli do lidí! Stříleli to do dlažby, to se odrazilo a lítalo to mezi lidi. Přitom každý věděl, že to může zabít. To je... To ví každý, že. To já nemůžu odpustit, že vlastně Češi tenkrát byli proti Čechům. To bylo nejhorší svinstvo, co se mohlo stát. A nejhorší svinstvo bylo, že z Lidových milicí nikdy nikoho nepotrestali. Všichni z toho vyvázli. A že to byli pěkné svině.“

„Já jsem měl to štěstí, že jsem zažil – říkali tomu 'zlatá doba trampingu v Jizerských horách'. Bylo to od roku 1960, asi do [roku] 1964, když jsme šli na vojnu. To byl ten náš nejsilnější ročník. My jsme se dělili na Sever a Jih, Jižani, to byl takový póvl, jezdili na Turnovskou, hlavně do hospod, tam se vždycky někde ožrali a udělali průser. My jsme byli ta správná parta, která jezdila na Fort Adamson, to je vlastně Černá Nisa. My jsme se znali jenom podle jmen. Byl tam třeba Kulhavej Áda, Tanvalskej Tom, Kenny, Špacír a tak. Vůbec jsme nevěděli, jak se kdo jmenuje. Nás to nezajímalo.“