Václav Vlach

* 1947

  • „Do komunistické strany jsem nikdy nevstoupil, protože moji rodiče byli perzekvovaní v roce 1950. Byli to sedláci. Měli jsme tehdy svých 27 hektarů a zbytek pronajatých – to byla nějaká obecní půda. Celkem asi 50 hektarů. A v tom padesátém roce se založilo JZD. Otec s dědou říkali, že se domluví spolu s dalšími pěti sedláky a založí družstvo vlastníků. Seskupíme svoji mechanizaci, peníze – tehdy se nám celkem dařilo. Zvířectva se narodilo, uchovalo se, obilí narostlo. Dodávky jsme plnili za půl vesnice. Bylo tam patnáct sedláků a my byli největší. Bylo tam 360 hektarů. My měli 50 hektarů a zbytek měli ostatní. A za půl vesnice jsme plnili dodávky v mase, mléce, ve vajíčkách.“

  • „Tak nám potom řekli, že ne. Poslali nám výměr podle paragrafu 55 sbírky z roku 1947 nebo 1948, že se zabavuje veškerý náš majetek, domy, pole, nářadí, zvířectvo atd. A do dvou měsíců nás vystěhovali do pohraničí. Napřed dolů na jižní Moravu, pak za dva roky do Jeseníků. Hrůza, děs...“

  • „V osmašedesátém na popud jednoho hajného, to byl můj známý, [jsme šli na Sověty]. Vytáhl dvě flinty – německé karabiny model 1898 z druhé světové války. Dal mi devět nábojů a šli jsme asi pět set metrů. Byla tam cesta, po které jezdívala kolona ruských vozidel. Čekali jsme na ně asi půl druhé hodiny. Říkal, že pojedou, protože tam něco vozili. Jeli do kopce. Přelezl si na druhou stranu. Bylo to údolí. Já byl ve vysokém lese, kde byl podrost smrčků, a schoval jsem se za silným smrkem. Přede mnou byly také smrčky. Na hlaveň jsem si namontoval takovou uřezanou lahvičku asi od nějakého saponátu, aby nebyl vidět plamen. Když se vystřelí, tak se zableskne a mohli by vás zjistit. Bylo po dešti, tak byl takový opar. Kolona jela do vrchu, pomalu, asi patnáct aut. Střílel jsem na korbu, abych to prostřelil. Do plachty, kde byly asi nějaké bedny. Měl jsem tři zápalné náboje. Tam byl bílý fosfor a pak jen průbojné. Devět nábojů. Osm jsem vystřelil, jeden jsem si nechal, kdyby náhodou vyskákali. Měli automatický zbraně. Měli jsme jen pětiranné opakovačky. On střílel z druhé strany. Nic nevybuchlo. Kolona přejela a bylo po válce... Oni to ani myslím nezjistili.“

  • Full recordings
  • 1

    Rajnochovice, 04.04.2019

    (audio)
    duration: 02:21:45
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Co příroda stvořila, to cti a opatruj, to, myslivče, buď první zákon tvůj

Václav Vlach ve třech letech
Václav Vlach ve třech letech
photo: archiv pamětníka

Václav Vlach se narodil 9. února 1947 v pohraničním Horním Vražném, v okrese Nový Jičín, kam jeho rodiče Václav a Anna, rozená Krajčová, přišli už v červnu roku 1945. V jeho dvou letech se přestěhovali do Dolní Rudné. Zde záhy rodina přišla o nabytý majetek. Hospodařili na padesáti hektarech, ale jelikož dědeček s otcem nechtěli vstoupit do JZD, ale chtěli založit vlastní družstvo vlastníků, byli označeni za vesnické boháče a o všechno přišli. Po procesu s otcem a dědečkem, kteří vyvázli s téměř ročními tresty, byla rodina z Dolní Rudné vystěhována do Javůrky, v okrese Brno. Po dobu otcova věznění žil Václav u babičky Marie ve Vranově nad Dyjí. Po otcově návratu se ale stěhovali dál. Otec byl často překládán z jednoho státního statku na druhý. První stupeň základní školy Václav absolvoval v Červené Vodě na Jesenicku. Žili také v Ústí nad Orlicí a Předhradí na Chrudimsku. Po základní škole nastoupil na dva roky na Lesnické odborné učiliště ve Svobodě nad Úpou v Podkrkonoší. Jako lesní dělník pak pracoval dva roky v Lesním závodě Vysoké Chvojno a krátce i v Deštném v Orlických horách. Ve Vimperku na Šumavě si v letech 1967 až 1969 zvýšil kvalifikaci na lesnické mistrovské škole. S pětiletou pauzou ve Vizovicích v prvních letech normalizace pracoval pak už jen v Rajnochovicích na pile. Roku 2006 odešel z funkce mistra expedice do důchodu. V letech sametové revoluce se stal členem rajnochovické buňky Občanského fóra.