František Vlk

* 1946

  • „A skončila ta bohoslužba a teď všichni šli na Letnou. My jsme nevěděli proč, ale ty domácí prostě byli informovaný, jde se na Letnou. No, tak jsme šli taky. No, takže víceméně náhodou jsme na tu Letnou taky došli. To bylo obrovský shromáždění, v životě jsem tolik lidí pohromadě neviděl jako tam. No, tak jsem samozřejmě, byla zima, tak jsem měl placatku slivovice, tak jsem tam vytáhl. Co stáli okolo, tak jsem nabízel. Jéé, ty mě tam málem ubezdušili: ,To se nesmí, to oni ještě nás nařknou, že jsme tady opilci.‘ Tak nevím co a tak dále. No, tak já jsem si dal, protože byla zima, manželka taky a schoval jsem to do ruksaku zase. Tak toho jsme se tam zúčastnili, to bylo takový první jako veliký shromáždění, kterýho jsem se zúčastnil a říkám, bylo to něco nepředstavitelnýho.“

  • „Proto jsme se ocitli v Budějovicích, protože naši hospodařili v těch Křídlovicích, měli šest hektarů pouze, což bylo celkem nic. No, ale byli nazvaný kulaky a nepřáteli socialismu. No a byly neustále zvyšovaný dodávky různých komodit, nesplnitelný v podstatě. Každej rok měněný pole, to znamená, že byli čím dál dál od domu ta pole. Teď my jsme měli akorát kravskej potah. My jsme neměli koně nebo nějakou mechanizaci, to nebylo tehdy. Tak než s těma kravama dojel otec támhle někam na pole, který bylo nudla kilometr dlouhá, písčitý a tak dále, neúrodný. Prostě takovýhle problémy neustálý byly. Tak maminka onemocněla na tuberkulózu plic, ocitla se v nemocnici nejprve, potom v sanatoriu. A otec zůstal na hospodaření v podstatě sám. Měl matku starou, ta se k nám jako přestěhovala. My jsme byly tři děti, já jsem byl nejstarší. No, a mě bylo tehdy, já nevím, devět roků a musel jsem, když matka teda onemocněla, musel jsem teda chodit do školy samozřejmě, a když jsem přišel ze školy, tak babička něco uvařila, dala mi to a já jsem letěl za tatínkem na pole, abych mu donesl nějaký jídlo, protože on se na oběd nemohl vrátit, protože to bylo strašně daleko, tak tam byl v podstatě celej den.“

  • „Když mě bylo jedenáct roků, když jsme přišli sem do Budějovic, tak byly volby někdy v listopadu, nepamatuju si teda přesně jako kdy. No, a rodiče a matka otcova, bábička teda moje, aby se nemuseli zúčastnit voleb, tak odjeli. Bábička odjela k dceři támhle na Slovácko a rodiče taky někam se ztratili a my jsme byly jako děcka doma samy. No, a teď přišla volební komise s krabicí od bot, poněvadž se naši nedostavili k volbám, ani ta bábička, tak oni usilovali o to, aby byla stoprocentní účast. Tak se k nám dostavili asi tři chlapi a teď, kde jsou rodiče a kde je bábička. Já povidám: ,Nejsou doma, jsou někde pryč.‘ A naneštěstí za kredencem takhle byly ty lístky volební. Teď jeden to zmerčil, teď to vytáhl ty lístky, dal mi to do ruky a chtěl, abych to hodil do tý krabice. Já jsem to odmítal, tak mi dal lepanec, tak to zabralo, tak jsem to hodil do krabice. No a tím pádem jsem volil za tři lidi, když mě bylo jedenáct let, takže to je ukázka komunistickýho vedení.“

  • Full recordings
  • 1

    Moravské Budějovice , 10.03.2022

    (audio)
    duration: 59:54
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Volil jsem v jedenácti letech za tři osoby

František Vlk – kresba od studenta Jana Lišky
František Vlk – kresba od studenta Jana Lišky
photo: PNS

František Vlk se narodil v 27. června 1946 v Českých Křídlovicích. Jeho rodiče tam hospodařili na malém poli. Po nástupu komunistů k moci jim byly navyšovány dodávky a pole přesouváno stále dál. Maminka onemocněla tuberkulózou a otec již neměl sílu vzdorovat šikaně, tak se rodina v roce 1957 přestěhovala do Moravských Budějovic. František se živil jako řemeslník a za normalizace se potýkal s problémy kvůli své víře. S manželkou se zúčastnil demonstrací v roce 1989 v Praze a podílel se na zakládání Občanského fóra v Moravských Budějovicích. Po revoluci pracoval jako vedoucí muzea a působil také jako kronikář města. Je autorem několika publikací o místní historii. V roce 2022 žil v Moravských Budějovicích.