Rudolf Vojtěch

„Nakonec, po pěti nebo šesti dvouhodinových výsleších, mi bylo řečeno, že čekají na prokurátora, aby podepsal moji vazbu. Tak jsem čekal, pak mě svedli z té kriminálky dolů do přízemí. V Chomutově, tam, kde je kriminálka umístěná, je vestibul podepřený takovými sloupy. A tam mě u jednoho sloupu uvázali na řetěz a nechali mě tam tři a půl hodiny čekat, než to schválí prokurátor a než pro mě přijede eskorta. Tam mě lidi viděli, bylo to dopoledne čtvrtého října a lidi mě tam viděli a koukali na mě, co tam jako dělám, jak jsem tam uvázaný jako pes na řetězu.“

„Zajímavé je, že jsem údajně byl sledován zhruba od roku 1976. Ale můj otec vyhrál ve sportce. Šedesát tisíc, tenkrát to byly velký peníze, a zaplatil nám dovolenou na Kypru. Takže já, moje bývalá manželka, dcera a moje máma jsme jeli v sedmdesátém sedmém na Kypr! A oni mě pustili. Mám takový dojem, že si snad museli myslet, že tam zůstaneme a že se mě zbaví.“

„Protože jsme v tom klubu /Švermáku v Chomutově/ byli známí – bylo tam nějakých 150 členů – tak když se kamarádi dozvěděli, že jsme ve vazbě, potáhli náš stůl, kde jsme sedávali, černým suknem. Jako na smutek. Když nás pak po těch třech dnech pustili, tak jsme to tam samozřejmě oslavili. Byla to taková soudržnost těch lidí, kteří inklinovali k té muzice a nelíbil se jim ten vývoj tady.“