Mgr. Iva Vojtková

„Když jsme začali vydávat Voknoviny, museli jsme je i balit do obálek a posílat domů lidem, kteří byli na našem seznamu. Všechno jsme dělali ručně. Seděli jsme celá rodina kolem stolu a lepili obálky. Po policejní razii z nich estébáci odebrali sliny a analyzovali je. U soudu potom konstatovali, že některé patří nějakému muži s krevní skupinou A. Ovšem nevypátrali, o koho jde. Patřily mému ještě školou povinnému synovi. Takže i k takovým humorným situacím někdy docházelo.“

„Svědectví právě přecházelo na počítače. A Pavlu Tigridovi zbyl psací stroj Rank Xerox s disketovou pamětí, takový obrovský železný krám. Že by ho chtěl dostat do Československa, ale že je s tím problém. Na to pašování se většinou používali diplomati. Vozili například knihy, ale do tohohle se nikomu nechtělo. Tak já jsem řekla, že to převezu. Možnost ukládat texty na disketu a pouze v případě potřeby nebo v příhodné chvíli je vytisknout byla tehdy v naší práci naprostou revolucí. Zorka Růžová na to ušila takovou velkou, pevnou tašku a jela jsem domů.“

„Byla jsem předvolána na výslech do Hradce. To stíhání vedl major Kváš. To byl přesně takový ten typ, který jezdil z východního Slovenska tím vlakem s tou peřinou. Takový malý, vypadal, jako kdyby byl stále špinavý, v tom tesilovém obleku, pálil jednu startku od druhé. Přesně jak z těch 50. let. I tím přístupem, to bylo opravdu hrozné. Nejhorší bylo vyhrožování ohledně dětí. Říkal mi: ,No, máte dvě děti. My přesně víme, kudy chodí do školy. Myslíte, že když je přejede auto, že to někdo vyšetří? Chcete to takhle?‘“

„Když vidím, co dnes lidi nasviní na Havla, to je nehorázné. Nejsem někdo, kdo ho adoruje. Ale párkrát jsem ho zažila a nikdy to nebyl nepříčetný ožrala, nikdy se nechoval jako blbec. Byl to člověk, který měl charisma a který dokázal obrovské věci. A za to je třeba si ho vážit.“