Vasilia Vorobčuková
* 1922 †︎ 2019
-
„Jen jsme vyšli z toho baráčku, asi takových pět metrů jsme odešli, a už jsem viděla na to, kam jsme měli jít, na velitelství. Tam akorát přijeli Rusové a už sluníčko svítilo a oni [Němci – pozn. aut.] na nich naměřili. Víte, tam zabili asi dva nebo tři. Já jsem to neviděla, ale rotmistr říkal, že jenom v botách zůstaly nohy. Tak jich zabili, nevím kolik. Tři důstojníky.“
-
„Potom ten jeden říkal: ‚Streljaj.‘ Já jsem se lekla, já jsem myslela, že nás budou střílet. On vystřelil do vzduchu a za takových asi deset minut přijeli dva nebo tři [vojáci – pozn. aut.] na koni. Ti nás už jako... více s námi mluvili. Tamti moc ne. Vzali nás na jejich ochoru, jak se říká. Tam nám už udělali výslech, co jsme, proč jsme utekli a takhle. Tak my jsme jim tam takové povídali. Ale to víte, jim to nešlo do hlavy, že nám byla taková bída, že jsme odešli. Jsme byli u dětí. No tak vyslechli nás.“
-
„Když nás zasoudili v Poltavě na tři roky, tak bychom byli odešli už ve čtyřicet třetím roce, někdy v srpnu, protože jsme v srpnu překročili hranici, ale pustili nás ve dvaačtyřicátém roce. To bylo těsně, tak těsně někdy koncem roku. Tak nás pustili. My jsme přišli večer z práce a moje... taky holka z Podkarpatska, ona jako zůstala na stanici, kde jsme byli v tom lágru, jako dežurna, vždycky nějaká zůstala, mi běžela naproti a chytla mě za to [oblečení – pozn. aut.]. Já říkám: ‚Co se stalo?‘ ‚Jé, Vasilinko, my už jsme svobodní. Přišlo, že jdeme.‘“
-
Full recordings
-
Stráž pod Ralskem, 29.07.2014
(audio)
duration: 01:24:00
Full recordings are available only for logged users.
Kdybych neutekla, tak bych na Podkarpatské Rusi skejsla
Vasilina Vorobčuková se narodila 7. května 1922 v obci Jasiňa na Podkarpatské Rusi v tehdejším Československu. Tatínek pracoval v lese, kácel dřevo a svážel ho po řece a maminka pracovala na tkalcovském stavu. Pamětnice vychodila obecnou školu a poté přešla na vyšší školu. Když však přišlo období druhé světové války a v březnu 1939 obsadila Podkarpatskou Rus maďarská vojska, rozhodla se společně se svým manželem odejít do Sovětského svazu. Ještě s dalšími třemi nebo pěti lidmi ilegálně překročila v roce 1940 hranice, ovšem Sověti je následně zadrželi a vsadili do vězení ve Vorochtě, Poltavě a Charkově. Byla odsouzena na tři roky za ilegální překročení hranic a koncem roku 1940 převezena do gulagu v kazašské Karagandě a poté do Džambulu. V roce 1943 se dočkala propuštění a 9. srpna 1944 vstoupila v Kamenci Podolském do 1. československého armádního sboru. Vasilinu Vorobčukovou zařadili do radioroty 1. brigády. Prošla Karpatsko-dukelskou operací a dalšími osvobozovacími boji na území Československa. Po ukončení válečných operací se s manželem usadila v Československu ve Stráži nad Nisou a pracovala jako prodavačka, v jídelně a v pivnici. Vasilina Vorobčuková zemřela 6. března roku 2019.