Hermann Wallisch

* 1941

  • "Dodnes si pamatuji, jak Američané ostřelovali město, jak to práskalo a rychle jsem běžel domů, sehnal nějaké dokumenty a něco k jídlu, pak jsem se vrátil do protileteckého krytu. Kryt byl potom bombardován. Kvůli železárně Maxhütte. Ještě si dobře vzpomínám, jak ze stropu ve sklepě stékala omítka. Padala mi do očí, ten písek. Tenkrát jsem trochu brečel. Ještě si moc dobře pamatuju, jak jsme ten kryt museli opustit. Když jsme se odtud dostali, viděli jsme první americké vojáky se zbraněmi v pohotovosti. Pak jsme museli vypochodovat ven. Přišli jsme na volné prostranství, kde nás zkontrolovali. To byly mé první vzpomínky na dětství."

  • "Samozřejmě přicházelo i to, že jsme byli nasazováni na případy pašování, když se objevilo podezření, že se něco děje s pašeráky apod. Tyto případy běžně řešívali celníci. Ale když nebyl dostatek lidí, tak jsme se také zapojili a pozorovali jsme, vyčkávali jsme. Často jsme museli držet hlídky přímo na hranicích, od jednoho hraničního kamene k druhému. To jsme pak byli vždycky dva. Jeden člověk musel mít alespoň jeden samopal, kdyby došlo k nějakým incidentům. Abychom se mohli odpovídajícím způsobem taky bránit. Psovod byl jediný, kdo směl být na trase sám. Pes byl tzv. jeho druhým společníkem, abychom tomu rozuměli. Ale i psovod měl s sebou výzbroj. Jinak když jsme měli hlídky, většinou jsme neměli skoro žádný kontakt s československými vojáky. Ti kontakt také obvykle nevyhledávali."

  • "Vždycky jsme měli problémy s dobytkem. Na hranicích bylo hodně pasoucího se dobytka. Ten dobytek často utíkal a dostal se na bavorskou stranu. Dostal se až do Dietersdorfu. To je čtvrť v Schönsee dva kilometry na východ. Tak jsme si pak hráli na kovboje a chytali jsme ten dobytek. Hranice byla informovaná. Ve Furth im Waldu byl pohraniční komisař, který se vždycky zabýval takovými incidenty a navazoval pak kontakt s českými úřady. Navázal kontakt a řekl, že zvířata putovala do toho a toho úseku. Pak stačilo použít armádu a pár vojáků, chovatele zvířat, a chytili jsme je a přivezli zpátky. Se zvířaty se to stávalo častěji."

  • Full recordings
  • 1

    Schönsee, 01.08.2023

    (audio)
    duration: 01:28:50
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Kovboj z divoké strany československo-bavorské hranice, kterému uniforma neztěžkla

Hermann Wallisch v roce 2023
Hermann Wallisch v roce 2023
photo: Paměť národa

Hermann Walisch se narodil 14. března 1941 v bavorském vévodském městě Sulzbach-Rosenberg. Jeho první vzpomínky na dětství se vážou k závěru války, kdy město ostřelovali Američané. Nacházela se v něm totiž železárna Maxhütte, která byla důležitá pro německý válečný průmysl. Základní školu absolvoval ve svém rodišti. Později pokračoval studiem na gymnáziu ve Würzburgu, kde strávil čtyři roky. Byť se toužil stát inženýrem či architektem, školu kvůli rodinným finančním nesnázím nedokončil. Ve svých 15 letech se tedy vrátil domů a vyučil se stavebnímu řemeslu. Další kroky ho vedly do služby v německé armádě. V Mnichově podstoupil přijímací řízení, aby ve svých 19 letech 3. října 1960 zahájil u jednotky motostřeleckého praporu základním výcvikem v Ambergu vojenskou kariéru. Další vojenské vzdělání absolvoval v Oberviechtachu a Mittenwaldu. Během služby u armády se často setkával s kolegy z Pohraniční stráže, kteří ho lákali, aby rozšířil jejich řady. Pro přestup k bavorské pohraniční policii se odhodlal po 12 letech strávených u armády. Absolvoval odborné vzdělání u policie a v listopadu 1972 vstoupil v Schönsee do úřadu. Služba v příhraničí obnášela spoustu úskalí, mezi něž patřily incidenty různého typu, např. ilegální přechody občanů ze socialistických států nebo přebíhání pasoucího se dobytka. Ostrahu hranice lze vnímat jako méně bezpečnou činnost, přesto Hermann Wallisch zůstal pohraniční policii věrný až do 31. března 2001, kdy po dovršení 60 let odešel do důchodu. Do dnešních dnů (2023) si pamětník zachoval značnou aktivitu. Krom četných rodinných povinností dochází jako dobrovolník do Centra Bavaria Bohemia v Schönsee, kde se podílí na organizaci kulturních, společenských i osvětových aktivit.