Ivonne Weinerová

„Dědeček, maminčin táta, dostavěl dům hned, jak všecko začalo [myšleno druhá světová válka]. Nechtěl pryč kvůli tomu domu, měli tam tři poschodí, všechno jim patřilo, dědeček měl boty, obchod tam v tom domě. Tatínek začal v Týně na Vltavou, kde měli také obchod na oblečení. Tatínek a jeho synovec byli jediní, kteří se po válce vrátili. Šli do Týna a ten obchod se snažili znovu vést, ale ten synovec neměl zájem, tak ho začal vést tatínek. Ale říkal mu: ‚Musíš se učit, musí z tebe něco být.‘ On to ale nechtěl, měl holky, byl mnohem mladší.“

„Maminka utekla do lesa sama a nějaké dvě holky potkala, takže jdou spolu. Šly spolu, až pak narazily na malé město, mluvily mezi sebou německy, vymýšlely si takové historie, nemohly říct pravdu, hodní lidé jim pomohli. Pak přišly k nějakému starostovi, ten jim také pomohl, pak je poslali do nějakého kláštera, protože to byly tři ženy. Hodní lidé jim pomáhali, ale byli i ti, kteří jim nepomáhali a když mohli, tak je udali. Také se to stalo. Jak dlouho to bylo, nevím, ale pak jim pomohl asi starosta, nebo je někam poslal. Ony si vymyslely, že se ztratily v lese, že jejich rodiče umřely, protože žádné dokumenty neměly.“