Ing. Zdeněk Weitosch

„Původně tam přivezli kněze nějaký, to jsme viděli. A pak ty kněze poslali pryč a byly tam jeptišky. Ty dělaly dole, tam jsou VEBY, to jsou textilní fabriky, tak dělaly v těch textilkách, ty jeptišky, a pak to všecko zrušili a ten klášter osiřel. Byl prázdnej, fakt je, že nebyl zničenej, že by to lidi rozkradli nebo zničili, to ne. A divím se, že se tam vlastně nic neztratilo. Tam byla velká stará knihovna. To pamatuju historii, když přijeli ty estébáci, to byli zvířata... Likvidovala se ta knihovna. Některý svazky nezničili úplně, dost toho poškodili, to házeli z druhýho patra, ty knihy házeli dolů na zem, tam byla taková kvadratura, v tom klášteře bylo několik oddělení, tam házeli ty knihy dolů. No ale nakonec, myslím si, že některej z těch estébáků byl takovej trochu vzdělanější, tak ten zarazil to ničení těch knih, a zavřeli dokonce tu bránu, takže se tam do toho kláštera nedalo dostat. To byla vlastně dalo by se říct taková tvrz. Ještě ten nástup těch policajtů, to bylo v noci, my jsme spali, a ono bylo zrovna nějak před třičtvrtěletím, a tak jsme se dost dlouho do večera učili, nebo do noci by se dalo říct. Některý se učili a voni nás zřejmě chtěli přepadnout, abychom už spali. A my furt ne a ne usnout, tak tam vlítli, no a to víte, jak se to ukazuje v těch filmech, rozkopli dveře, a teďka tam vlítli a na nás, z pelechu, co jsme byli, děti v postelích, tak koukali všicky vyjevený, některý bečely, ty malý bečely. Říkali ‚ráno vstát‘, ráno nás vyházeli znova, brzo, a to nás nasadili do těch antonů a vodvezli nás tam k tomu Náchodu.“

„No a pak přišel ten Broumov, v tom klášteře to teda bylo zajímavý. Američani byli demokrati, a i tak s námi jednali, jako s klukama. Já, když jsem přišel do Broumova, to mi bylo patnáct let, a to tam byli kluci dvanácti- třináctiletý, to bylo v roce čtyřicet šest, od roku čtyřicet šest to bylo. A nevím, jestli v roce čtyřicet devět, nebo v roce padesát, v roce čtyřicet devět nás z toho kláštera vyhodili, si myslím já, že to bylo. Bylo to dost dramatický, když nás vodváželi, voni nechtěli, abychom v tom Broumově, kde nás lidi znali a byli jsme celkem dost populární, ten klášter tam měl docela dobrý, ne dobrý, znamenitý renomé, tak nechtěli komunisti nějak moc pobouřit lidi, tak tam přijeli s antonama, posadili nás do antonu a vodvezli nás do Náchoda, na nádraží, na zastávku před Náchod, já už si nevzpomínám, jak se ta vesnice jmenovala, tam nás vysadili a řekli: ‚A jeďte, no.‘“