Elfriede Weismann

* 1935

  • „Je jedno, na které straně stojíte. Vlast je vlast, jde pro každého člověka o to nejdůležitější, o jeho kořeny. Já vždy u Panny Marie Sněžné žádám o přímluvu, aby generace, které po nás přijdou, aby si své vlasti vážily stejně, jako si jí vážíme my. To prostě nelze ignorovat. Jako strom bez kořenů nemůže stát, nemá oporu a spadne dolů, také člověk potřebuje své kořeny. A to je důležité, to je velmi důležité. A každý z mladých má povinnost udělat něco pro světový mír. Každý může začít u sebe. Řekne si: U mě začíná světový mír, až pak jsou na řadě ostatní. Člověk musí jít dobrým příkladem. Někdy to není vůbec lehké, ale když se člověk snaží, a i když jsou to jen malé kroky, je to také dobrá cesta, ne? Obyčejně přinášet spokojenost a přátelství. Aby se nám všem vedlo dobře.“

  • „A dnes jsem ráda a spokojená. A musím říct, s přibývajícím věkem si své vlasti cením stále víc. A když mě trápí zdraví, není mi dobře, sednu do auta a jedu úplně sama na Šumavu. Jedu tam někam, zbavím se trápení, které je ve mně, a potom se vracím spokojená domů. A díky bohu, díky bohu, že se to znovu takhle změnilo. Že se mi dobře žije. Pozvali mě z gymnázia do Kaplice, před několika lety, do kina, bylo tam mnoho studentů. A mohla jsem vyprávět o svém životě, také něco o vyhnání a jak to bylo potom, když jsme přišli do Lince. Linec byl samá suť a na ní ležel popel. Vše bylo zničené, vybombardované. Všichni jsme museli dohromady pomáhat a znovu jsme ho postavili.“

  • „Neuvědomovala jsem si, proč musíme jít pryč. Proto, že jsme Němci? Nic jsme neudělali. Že tam jde o národnosti, ano, to je jiná věc, ale jako dítě tomu nerozumíte. A musím říct, pak jsem byla velmi... Ano, cítila jsem k Čechům nenávist, když jsem byla v Linci. Protože... - proč jsme museli z domova pryč? Proč jsme si nesměli nic vzít? Proč nám všechno vzali?“

  • Full recordings
  • 1

    České Budějovice, 20.08.2020

    (audio)
    duration: 01:49:21
Full recordings are available only for logged users.

Jako nemůže strom bez kořenů stát, protože nemá oporu a upadne, potřebuje také člověk své kořeny.

Elfriede Weismann v Kaplici, 30. léta 20. století
Elfriede Weismann v Kaplici, 30. léta 20. století
photo: Archiv pamětníka

Elfriede Weismann se narodila 18. prosince 1935 v jihočeské Kaplici (německy Kaplitz). Oba rodiče měli německou národnost. Otec Friedrich Reich absolvoval za první republiky povinnou vojenskou službu u československé armády, v roce 1938 se účastnil mobilizace. Po Mnichovu připadla Kaplice k Německé říši a otec pamětnice musel narukovat k wehrmachtu. Elfriede prožila druhou světovou válku s matkou a třemi mladšími sourozenci v Kaplici, odkud 7. listopadu 1945 nuceně odešli do rakouského Lince. Zde se setkali s otcem a začali budovat nový život. Pamětnice se vyučila kadeřnicí. V roce 1955 se provdala, s manželem Franzem vychovali tři děti. Elfriede se angažuje ve spolcích Němců vysídlených z Československa. Své rodiště navštívila poprvé opět po třiadvaceti letech v roce 1968. Po pádu železné opony se pravidelně vracela do své vlasti. Prosadila umístění památníku obětem odsunu na hřbitově v rodné Kaplici. V roce 2020 žila Elfriede Weismann v rakouském Linci. Pravidelně se scházela s posledními ještě žijícími „bývalými Kapličáky”.