„My jsme se s manželem poznali až tady v Kadani. On byl v koncentráku, no, a já byla v Německu. A tady v Kadani jsme se poznali. Bylo mně 17 let. On mě pak chránil. Říkal: ‚Heleďte, nechte tu mojí holku na pokoji, nic vám neudělala, já jsem byl v koncentráku.‘ A oni ještě říkali: ‚A ty sis vzal Němku?‘“
„My jsme měli sklep udělaný v případě, kdyby nás trefili. Tak ze třech sklepů udělali jeden sklep. Ten byl ‚vyštajfovaný‘ tak, aby nespadly stropy. No, a když spadly bomby, tak náš barák už hořel, to bylo rozbitý a my jsme nemohli z našeho baráku ven. A to byly ty činžáky, ty řadový baráky byly propojený takovýma betonovýma rourama. Tak my jsme se dostali až z vedlejšího baráku ven. A když jsme šli ven, tak to všechno hořelo, padalo. Padaly okna od horka. A oni ještě házeli dolů takový bomby, ty se zapíchly do země a za nějakej čas explodovaly.“
Erika Weissová, za svobodna Šustrová, se narodila 22. srpna 1930 v Saské Kamenici (Chemnitz) v Německu. Pocházela ze smíšeného manželství, otec byl Čech, matka Němka. Společně s rodiči, sestrou a bratrem vyrůstala v průmyslové Saské Kamenici. Po velkém bombardování na jaře roku 1945 se rodina uchýlila do Kadaně, kde měli příbuzné. V roce 1947 se seznámila se svým budoucím manželem Chajemem Weissem. O devět let starší Chajem pocházel z Podkarpatské Rusi a za války byl v koncentračním táboře. Po návratu se v Kadani seznámil s Erikou, která uměla jen německy. V té době Erika nepracovala, starala se o svou nemocnou maminku, která prodělala ještě v Německu (zřejmě v prosinci 1944) operaci žaludku. Sestra byla šička a bratr pracoval už v Německu jako automechanik. V osmnácti letech Erika otěhotněla a musela se vdávat. Společně s manželem vychovali tři děti. Měla 7 vnoučat a 12 pravnoučat. V roce 1994 udělil Český svaz bojovníků za svobodu Kadaň Erice Weissové čestný odznak za záslužnou funkcionářskou činnost v Českém svazu protifašistických bojovníků. Pamětnice zemřela v červnu 2016.
