Magdalena Westman

* 1958

  • „Ale došlo k nejhoršímu. Já jsem byla před maturitou a otec podepsal Chartu. Takže dostal ředitel naprosté záchvaty, říkali, že lítal dva metry ke stropu, vyšiloval a řekl, že mě okamžitě vyrazí. To znamená těsně před maturitou. Takže zase znova jsme dostali echo, všechno musí být nadrcený a to ještě vůbec není jistota, že to celé projde. Takže znovu pro mě šílený stres, kdy jsem se opravdu připravovala na tu maturitu, v lednu 1977 to otec podepsal a ten půlrok jsem pracovala šestnáct hodin denně na přípravě na maturitu. A všechno. Ne jako jiné děti půl otázek a risk. Ne. Já jsem věděla, že jsem hotová. Že mě vylejou a jsem znova ztracená. Takže pro mě přišel další stres. Strašné. S těmi školami to byl jeden stres za druhým. Takže mi nakonec dali maturitu. Teď to bylo takové, že já jsem byla samozřejmě připravená na samé jedničky. A teď oznamovali, kdo je se samými jedničkami, já už vykročila… Nedali mi je, dala mi ji jenom ruštinářka.“

  • „Začali drancovat v mém pokoji, všechno vyhazovali, všechno na hromady. A teď mi tam vytáhli… Měla jsem vypůjčené od kamarádky povídky Šimka a Grossmanna a oni řekli: ,To bereme, tohle všechno bereme.‘ Já jsem řekla: ,To neberete!‘ A začala jsem s tím lítat kolem stolu, on mě začal honit a táta na něj: ,Nesáhnete na moji dceru!‘ A začala normální šarvátka mezi nimi, teď tam seděl ten jejich velitel a s klidným hlasem v našem křesle rozvalený začal říkat: ,A co kdybychom takhle umístili metrovou podobiznu tady paní Magdaleny před národní výbor, napsali tam maření úředního výkonu, a to byste si potom studovala na té vysoké škole, že jo.‘ Takže takhle prostě vyhrožovali.“

  • „Prostě oni [Karel Gott, Karel Svoboda] měli něco dobrého v sobě, nebylo to černobílé. Samozřejmě to byli lidé, kteří byli na druhé straně barikády, měli z toho jenom výhody, obrovské bohatství. Karel byl strašně nadaný, pořád se odvolával na to, že chce zpívat. Problematické u Karla bylo, já myslím, že mu to odpouštěli i disidenti. To, co mu nikdo nemohl odpouštět, a to, co mě také dráždilo, že ve chvíli, kdy přišlo na politické věci a na to, aby trochu zreflektoval, všichni to čekali, že to trochu přehodnotí a něco řekne, on to nikdy, nikdy neudělal. A to mi prostě také vadí. A jenom ještě vám mohu říct, že když mě přijímali do té [agentury] Goji, tak Franta Janeček říkal: ,Kocábovou, tu chceme, ta nám bude čistit logo.‘“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 14.04.2022

    (audio)
    duration: 01:46:50
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha , 22.04.2022

    (audio)
    duration: 01:48:42
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Důležité je naplnit své poslání, každá kapka se počítá

Magdalena Westman 1977
Magdalena Westman 1977
photo: Archiv pamětnice

Magdalena Westman se narodila 26. června 1958 v rodině evangelického faráře Alfréda Kocába a psycholožky Darji Kocábové. S bratrem Michaelem vyrůstala v Chodově u Karlových Varů, později se rodina přestěhovala do Mladé Boleslavi. Rodiče pro ni odmalička znamenali nejen podporující a láskyplné zázemí, ale i mnoho inspirace. Již od dětství se ráda učila novým věcem a s nadšením začala chodit do školy. Bohužel v Mladé Boleslavi, kam přestoupila v páté třídě, začala cítit, že se jejich rodina liší, že není přijímaná. Na gymnázium se dostala jen pod podmínkou, že bude mít naprosto bezchybné výsledky u přijímacích zkoušek a vstoupí do SSM. Podobný stres provázel i maturitu, která se blížila v době otcova podpisu Charty 77. Opět to znamenalo nekonečné hodiny přípravy, aby neudělala chybu. To se jí podařilo, přesto nedostala doporučení na vysokou školu. Rodina byla pod stálým dohledem Státní bezpečnosti, Magdalena byla přítomná i domovní prohlídce, kdy se jí podařilo z otcovy pracovny vynést kopie Charty 77. Brzy po maturitě se provdala a až do sametové revoluce zůstala doma s dětmi. Poté se začala naplno věnovat manažerské práci. Byla například asistentkou svého bratra Michaela Kocába, pracovala pro agenturu Goja, Správu českých center nebo na Projektu mamograf. V roce 2006 se podruhé provdala a se svým manželem nějaký čas žila v Jihoafrické republice, odkud pocházel. V roce 2009 se přestěhovali do Čech a Magdalena Westman začala studovat arteterapii. Dnes na toto téma přednáší, pořádá semináře a především se věnuje lidem s mentálním postižením. V době natáčení (2022) žila s manželem v Županovicích u Dobříše.