Vladimír Zajíc

„Najednou se ozvala hrozná rána. Přes tratě z Borské ulice jsem u Centrogaráží viděl, kde je čtvrtá brána, jak tam celá ta brána, vrata, padla na zem. Zvířil se prach. Zvedlo se mračno prachu. Ozval se řev lidí a hrnul se dav ven z té Škodovky směrem k Centrogarážím a na všechny strany. Viděl jsem, jak se ženou Hálkovou ulicí přes tratě. A do toho, jak hned padla ta brána, se ozvaly tři dávky ze samopalu. Na vlastní uši jsem to slyšel. Vedle stál takový mladík, odhaduji pětadvacet. Popadl mě za ruku, zatáhl mě do prvního domu v Borské ulici a táhl mě dozadu směrem ke dvorku. Tam jsme se zastavili u takového výklenku. Stáli jsme a poslouchali. Další střelba již nepokračovala. A on mi povídal: ‚Tady zůstaneš, než se to přežene – a pak teprve půjdeš pryč.‘ Utíkal ke vchodu a zmizel. Vteřinu potom jsem okamžitě běžel ke vchodu a viděl jsem, jak se ten dav žene a Škodovka se vyprazdňovala.“

„Najednou mi paní Ornstová povídá: ‚Vláďo, pojď rychle. Američané jedou! Už jsou někde v Kotousově.‘ Bylo zajímavé, jak ta armáda byla obrovská. Množství tanků a vozidel. Slyšeli jsme takový hluk z dálky, ale nebylo zjistitelné, odkud to jde. Vycházelo to z obrovské šíře. Tak jsme vyrazili s paní Ornstovou do Kotousova. A tam jsme již narazili na kolony, které jely na Plzeň. Přijížděly od Letin. Kotousov je vesnice na silnici Plzeň–Nepomuk. Přijížděli od Letin z vedlejší silnice. Tam to otáčeli a mazali na Plzeň – přes Zdemyslice, Chválenice. Byl to obrovský zážitek. Bylo to auto za autem. Potom tam byly zvláštní tanky, které mě překvapily, protože neměly pásy, ale gumová kola. Všechno nahoře jako tank. Kupole, hlaveň děla, ale mělo to gumová kola, takže to nejelo takovým skřípavým zvukem, na který jsem byl zvyklý, když Němci jezdili po Klatovské třídě s tanky. V té koloně pak byla nákladní auta, která vezla pěšáky. Ty tam seděli vzadu, měli pušky pod plachtou na klíně s hlavní nahoru. Měli někdy přivěšený děla. A snad jediný džíp nebyl sólo. Všechny měly dvoukolové přívěsy, ve kterých vezli truhlíky s municí. A na většině z nich seděli zajatý Němci v těch jejich uniformách a takový skleslý. Vezli je do sběrného tábora v Plzni, kde by se jich ujali a postarali by se o ně.“