Nikdy ti nezapomeneme, jak jsme ti ublížili
Download image
Stanislav Žalud se narodil 22. února 1932 v Přerově do rodiny Stanislava, učitele hudby a ředitele kůru, a Anny, rozené Janouškové. V bytě na Smetanově ulici vyrůstal se dvěma sestrami - Jarmilou a Evou. Pod vlivem otce se naučil hrát na řadu hudebních nástrojů, ale nakonec zůstal u kytary. Už jako šestiletý vstoupil do přerovského oddílu Junáka. Záhy však přišel zákaz, a tak si na první tábor musel počkat až do roku 1945. Před studiem na střední průmyslové škole se vyučil zedníkem. Po maturitě roku 1952 se dostal na Vysoké učení technické v Brně a na stavební fakultě vystudoval architekturu. Roku 1952 se oženil s Věrou Hůlovou. Po absolutoriu nastoupil na umístěnku jako učitel odborných předmětů na Střední průmyslové škole stavební v Lipníku nad Bečvou, pracoval jako vedoucí projekce u Okresního stavebního podniku Přerov, učil na večerní průmyslovce v Přerově a do roku 1965 byl vedoucím odboru územního plánování na Okresním národním výboru ve Vyškově. Během zaměstnání vystudoval ekonomii na Vysoké škole ekonomické (VŠE). V letech 1968-1971 působil nejprve jako vedoucí investičního oddělení v podniku Pal a později i jako hlavní architekt okresu v Novém Jičíně. Později působil jako památkový architekt v městském muzeu a v dalších zaměstnáních, ze kterých byl posléze vždy vyhozen. V Novém Jičíně roku 1968 založil Klub angažovaných nestraníků (KAN) a také se podílel na druhé obnově tamějšího skautingu. Od roku 1970 se dostal do hledáčku Státní bezpečnosti a byl na něj zaveden pozorovací svazek (kategorie NO3 - nepřátelská osoba). Kvůli útokům a výhrůžkám likvidací z Nového Jičína s rodinou odešel. Příslušný pozorovací svazek byl v prosinci roku 1989 skartován. Po návratu do rodného Přerova vystřídal řadu zaměstnání. Projektoval rodinné i hospodářské domky, užitkové a chovatelské stavby. Založil projekční atelier pro stavby pro koně v rámci Státního plemenářského podniku. Velkou část období normalizace byl pro své občanské postoje profesně omezován. Vyloučili ho například ze Svazu architektů a v rámci akce Asanace proběhl pokus o jeho vylákání do zahraničí. I přesto se společensky angažoval a pořádal například v klubu Chemických závodů i jinde přednášky vztahující se k profesi architekta. Ostrovem svobody se pro něj a široký okruh přátel stala historická stavba větrného mlýna, kterou se mu podařilo získat a zrekonstruovat. V době sametové revoluce stál u zrodu přerovského Občanského fóra (OF). Stal se jeho mluvčím a byl kooptován za OF do Rady ONV. Roku 1990 byl za OF zvolen do Sněmovny lidu a později při rozdělení OF spoluzakládal Občanskou demokratickou stranu (ODS). Ve funkci pokračoval i po druhých volbách roku 1992 a ve funkci člena předsednictva Federálního shromáždění setrval do rozpadu republiky. V politice pak zůstal ještě několik let jako náměstek nebo poradce ministra. Po tzv. Sarajevském atentátu na sklonku roku 1997 se stal jedním z prvních členů Unie svobody. V současnosti (2019) není členem žádné politické strany. Ve Svazu skautů a skautek České republiky zastával dlouhá léta funkci náčelníka oldskautů. Z Junáka odešel po konfliktu na kmenovém sněmu v Moravské Třebové roku 1998, který vyústil v obnovu a vytvoření Svazu skautů a skautek ČR. Zemřel 14. listopadu 2023.
