Anna Žátková

* 1937

  • „Ve Slavíči jsem viděla německé vojáky ke konci války. Byla jsem árijský typ děcka. Bylo to v březnu, vyšla jsem na náves a přijela polní německá kuchyně a vystoupil esesák. Chytil mě do náruče, že má doma Kristýnku a že ji čtyři roky neviděl. Samozřejmě jsem se bála. Byli tam týden a potom chodili k nám na statek a vždycky mi něco přinesl a já jsem se to nemohla vůbec… A dědeček s ním mluvil německy. A řekl, a to bylo v březnu, že Führer válku neprohraje.“

  • „Když skončila válka, ještě předtím, bylo v Ostravě bombardování. Pořád jsem někde lítala a teď jsem viděla letadlo, které letí, za ním kouř. A najednou vidím vojáka, který tak spadl. Vidělo to dost lidí, nešla jsem tam, ale bratr a kluci tam hned letěli. Na poli byli lidé, kteří tam něco dělali, něco sadili. A přišel tam i můj spolužák z Drahotuš. Byl to americký pilot, který měl otočenou ruku nahoru a měl na ní zlaté hodinky. A on mu je ukradl. Byl z Milenova, to je vesnice kousek dál, a jeho sestra mu řekla: ‚Okamžitě tam půjdeš a vrátíš to.‘ Když jsem pak chodila do Drahotuš do školy, tak se k tomu přiznával.“

  • „Pamatuji si na cestu, když jsme jeli s tatínkem. Byly dva žebřiňáky. A to [zajistil] strýc Svoboda. Neměli jsme takové žebřiňáky. Asi si je půjčil a spojil je. Potom se všechno nakládalo na vagon. Muselo se to objednat. Potom se posbíralo babiččino [domácnost]. Žebřiňáky byly naloženy vysoko a já jsem byla mezi těmi dvěma vozy a držela jsem se. Tam ve Vyškově se jede do kopce a tatínek mi říká: ‚Anynko, drž se a nedívej se nikam.‘ Pamatuji si, že jsem viděla něco lesklého [sehnula se] a žebřiňák mi přejel přes obličej. Tatínek mě okamžitě vzal a jel se mnou k doktorovi ve Vyškově. Měla jsem pusu celou sedřenou. Potom jsme jeli s tatínkem vlakem. Kdo se staral o ty vagony, to nevím. Přijela jsem vlakem do Drahotuš a do Slavíče a maminka říkala: ‚Co se jí stalo?‘“

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 18.09.2023

    (audio)
    duration: 01:47:01
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 25.09.2023

    (audio)
    duration: 01:46:10
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Umístěnka do Ostravy mi připadala jako za trest

Anna Žátková / kolem roku 1948
Anna Žátková / kolem roku 1948
photo: archiv pamětnice

Anna Žátková, za svobodna Vymazalová, se narodila 28. února 1937 v Dědicích u Vyškova. Otec byl tesař. V osadě Hamiltony postavil s manželkou dům, ke kterému patřilo menší hospodářství. Nedaleko bylo vojenské cvičiště československé armády. Po obsazení Československa nacistickým Německem v roce 1939 zabral výcvikový prostor wehrmacht. Pod záminkou jeho rozšíření nařídil říšský protektor vystěhování třiatřiceti okolních obcí včetně Hamilton. Rodina pamětnice byla vysídlena v první vlně v březnu 1941. Zbytek války a první poválečné roky prožila Anna s rodiči v osadě Slavíč u Hranic na Přerovsku. Pak se vrátila do rodného domu v Hamiltonech. Vystudovala tehdy nově zřízený obor rehabilitační pracovnice na zdravotnické škole v Brně. Po maturitě v roce 1955 nastoupila na pracovní umístěnku do nemocnice v Ostravě-Zábřehu. Šest let působila jako rehabilitační sestra na popáleninovém oddělení. Roku 1962 přešla na nově otevřenou Hornickou polikliniku v Ostravě. Léčili se tam především horníci z ostravských šachet. Anna Žátková tam působila jako vrchní sestra rehabilitačního oddělení. V roce 2023 žila v Ostravě-Porubě.