Jaroslav Zeman

„Tenhleten Rudolf Burkert, ta jeho historie je taková, že vyhrál v roce 1927 titul mistra světa ve sdruženém závodě v Cortině d’Ampezzo. Pak v roce 1928 získal vůbec historicky první medaili pro Československo ze zimních olympijských her v St. Moritz, byl třetí. Dokonce je to tam napsané i na tom panelu, byl jsem se tam podívat ze zvědavosti, je tam napsané Rudolf Burkert. Pak ještě v roce 1934 získal na mistrovství světa v Innsbrucku stříbrnou medaili ve skoku na lyžích. Pak se někde předváděl, skákal taky i s nevěstou v náručí, a při jiných hrátkách, asi byl frajer, že jo, si zlomil nohu. Zlomil si ji tak blbě, že to znamenalo konec kariéry. Ale paradoxně mu to asi zachránilo život, protože nemohl jít do německé armády.“

„Z ústního vyprávění paní Pechové, která se narodila v roce 1926 a byla Češka žijící v Tanvaldě, což bylo spíš takové unikum. Čechů tam bylo poskrovnu. Paní Pechová byla za války totálně nasazená v rodině průmyslníka v Drážďanech. Jeho syn dělal pobočníka Göringa a mně bylo furt divné, že Schowanek všechno dělal pro Luftwaffe. Pak jsem pochopil, že nebyly veřejné soutěže. Bylo to jako vždycky o známostech. Takže přes pobočníka Göringa, což byl jeho přítel, dělal Schowanek všechno pro Luftwaffe. Nakonec se tady dělalo sedmdesát procent válečné výroby a třicet procent byly hračky. Kdo v něčem podniká nebo vyrábí, když si představíte dřevěné hračky a když je pak přetočíte do sedmdesáti procent válečné výroby, to znamená kov, kovoobrábění. Byl to úžasný výkon, že to dokázal přetočit. A z těch čísel – vyrobili tady dvacet pět tisíc lafet pro letecké kulomety. Dokonce v jednom hangáru u řeky Kamenice je zastřelovali. Byla tam střelnice a zkoušely se tam ty kulomety. Vyráběly se tady taky přídavné nádrže pro letadla Luftwaffe, když lítala na Londýn.“