Dana Zemanová

* 1930

  • „Dneska ani vrahy nezbaví volebního práva, tatínek nesměl volit. Jak já jsem se těšila na ty své první volby, v lednu mi bylo osmnáct a v květnu byly volby, jak já se těšila na volby! A pak už jsme byli přestěhovaní v těch Strážnicích, nejdřív ve Střednicích, to jsme vlastně ze Střednic, a šli jsme na voličské průkazy. Táta zůstal doma a my tři, maminka, bratr, já jsme měli volební právo, tak jsme s těmi voličskými průkazy šli. A teď jak byla strašná fronta, tak se lidé rozestupovali, no a ti lidé nevěděli proč, protože to byla tatínkova rodná vesnice, ty Strážnice, Střednice, proč se to stalo. A rozestupovali se a teď si šeptali, kdo jsme. Ještě v polovině vesnice přiběhla sestřenice a říká: ‚Musíte volit veřejně, kdyby tam byl jediný černý lístek, tak to by bylo na vás.‘ V té volební místnosti ten strýc Pepa, který už se k těm komunistům dal, taky: ‚Veřejně, musíte volit veřejně.‘ Takže jsme museli volit veřejně, aby celá vesnice viděla, že my jsme tam ten černý lístek nedali. To byly moje první volby.“

  • „Když jsem přišla do té školy, ještě byl přípravný týden, tak jsem šla s nějakým dítětem, možná do šatny. Na schodech - tenkrát se školy nezamykaly - voják s puškou, sovětský voják s puškou s bodákem. Tak se rusky ptám, co že tam, a on že jde zatknout paní učitelku Polednovou. Já říkám: 'A kdo vám to řekl, proč jdete?' Že děti si stěžovaly, že je přísná. A já jsem tomu dítěti šeptla: 'Utíkej pro pana ředitele.' A s tím Rusákem jsem se tedy bavila dál a dál jsem ho nepustila, on byl pod schody, já byla na těch schodech. Pan ředitel přišel a on mu to zase mlel, že jde zatknout paní učitelku Polednovou. A pan ředitel mu hezky hlasitě řekl: 'Dokud tu já jsem ředitelem, tak tady má právo zatýkat jenom naše policie, a ven!' Rusáčka vyhodil.“

  • „Jak to začalo už mobilizací, chodili k nám [vojáci] na rajskou polévku, protože se jim opozdila kuchyně a měli tři dny jenom studené jídlo. Tak maminka vařila osmilitrový hrnec, my měli plnou zahradu rajčat a my je nejedli, polévku jsme tedy jedli. Maminka vařila osmilitrový hrnec a ti vojáci se tam u nás v kuchyni střídali a poslouchali rádio, tenkrát prostě rádio byla obrovská vzácnost. To byla mobilizace v tom osmatřicátém roce, takže poslouchali i ten Mnichov. A ten jeden voják seděl na malé stoličce, na které se sedávalo u kamen, když se přikládalo, a měl na klíně tu moji malou sestru a říkal: ‚Jak mám takovéhle malé dítě doma, tak bych bojovat šel.‘ Prostě ti vojáci zatínali ruce, protože chtěli bojovat. Ten Mnichov, to bylo něco strašného. No a pak hned odešli vojáci, ti museli hned odzbrojit, odešli vojáci… Ne, vrátit se do kasáren, to se ještě neodzbrojovali, až toho patnáctého března. A hned tam přijeli Němci, kteří utíkali z toho pohraničí po Mnichovu před Hitlerem, jenomže ti jim dali záruky, že jim se nic nestane, tak se vrátili a přišli Češi, kteří museli opustit v tom pohraničí všechno. A nastěhovali se do vnitrozemí, a prostě pětičlenná rodina žila v jedné místnosti. V té třídě nahoře žily pak dvě rodiny, přehradily si skříněmi třídu a v jedné polovině žila jedna čtyřčlenná rodina a ve druhé polovině žila druhá čtyřčlenná rodina.“

  • Full recordings
  • 1

    Odolena Voda, 05.11.2021

    (audio)
    duration: 01:31:13
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Dělat, dělat, dělat a být poctivý

Dana Zemanová za svobodna
Dana Zemanová za svobodna
photo: Archiv pamětnice

Dana Zemanová, rozená Slánská, přišla na svět 7. ledna 1930 v Dolní Zimoři na Kokořínsku jako druhé ze čtyř dětí. Otec pracoval jako učitel v místní škole, kde rodina i bydlela. V roce 1937 se přestěhovali do Býkve, kde pamětnice nastoupila do druhé třídy. Po všeobecné mobilizaci v roce 1938 byli ve škole několik dní ubytovaní vojáci. Po nich přišli z pohraničí nejprve Němci, zakrátko potom vystěhovaní Češi. Za války navštěvovala měšťanskou školu, ta ale byla poslední válečný rok zavřená. Pamětnice vzpomíná, jak radostně vítali sovětské vojáky a házeli jim na tanky šeřík. Jen chvíli poté byla svědkem bombardování Mělníka. Po válce se rodina přestěhovala do Želíz, kde otec pracoval jako řídící na místní dvoutřídní škole a zároveň jako správní komisař. Dana Zemanová studovala dvouletou odbornou školu pro ženská povolání v Mělníku, od roku 1947 jednoletou vyšší ženskou odbornou školu v Mladé Boleslavi. Po komunistickém převratu byl otec ze zaměstnání vyhozen a jako národní socialista, který odmítl vstoupit do KSČ, zbaven volebního práva. V 50. letech složila pamětnice úspěšné zkoušky na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, ještě při studiích dostala umístěnku do Jílového u Děčína. Po svatbě se s mužem přestěhovala do Odoleny Vody, narodily se jí dvě dcery. Od roku 1960 až do odchodu do důchodu v roce 1985 pracovala jako učitelka na místní základní škole. V srpnu 1968 byla s jednou dcerou na dovolené v Krkonoších, ze které se nemohly několik dní vrátit domů. Když poté jela pro druhou dceru vlakem do lázní na Slovensko, byly v Brně na náměstí svědkem střelby vojáků Varšavské smlouvy do civilistů. V listopadu 1989 s nadšením vítala změnu režimu a na památku sbírala protikomunistické plakáty vylepované v té době po Praze. Po revoluci začala cestovat a absolvovala několik poznávacích zájezdů po Evropě. V roce 2021 žila v Odoleně Vodě.