Dana Zemanová

„Když jsem přišla do té školy, ještě byl přípravný týden, tak jsem šla s nějakým dítětem, možná do šatny. Na schodech - tenkrát se školy nezamykaly - voják s puškou, sovětský voják s puškou s bodákem. Tak se rusky ptám, co že tam, a on že jde zatknout paní učitelku Polednovou. Já říkám: 'A kdo vám to řekl, proč jdete?' Že děti si stěžovaly, že je přísná. A já jsem tomu dítěti šeptla: 'Utíkej pro pana ředitele.' A s tím Rusákem jsem se tedy bavila dál a dál jsem ho nepustila, on byl pod schody, já byla na těch schodech. Pan ředitel přišel a on mu to zase mlel, že jde zatknout paní učitelku Polednovou. A pan ředitel mu hezky hlasitě řekl: 'Dokud tu já jsem ředitelem, tak tady má právo zatýkat jenom naše policie, a ven!' Rusáčka vyhodil.“

„Jak to začalo už mobilizací, chodili k nám [vojáci] na rajskou polévku, protože se jim opozdila kuchyně a měli tři dny jenom studené jídlo. Tak maminka vařila osmilitrový hrnec, my měli plnou zahradu rajčat a my je nejedli, polévku jsme tedy jedli. Maminka vařila osmilitrový hrnec a ti vojáci se tam u nás v kuchyni střídali a poslouchali rádio, tenkrát prostě rádio byla obrovská vzácnost. To byla mobilizace v tom osmatřicátém roce, takže poslouchali i ten Mnichov. A ten jeden voják seděl na malé stoličce, na které se sedávalo u kamen, když se přikládalo, a měl na klíně tu moji malou sestru a říkal: ‚Jak mám takovéhle malé dítě doma, tak bych bojovat šel.‘ Prostě ti vojáci zatínali ruce, protože chtěli bojovat. Ten Mnichov, to bylo něco strašného. No a pak hned odešli vojáci, ti museli hned odzbrojit, odešli vojáci… Ne, vrátit se do kasáren, to se ještě neodzbrojovali, až toho patnáctého března. A hned tam přijeli Němci, kteří utíkali z toho pohraničí po Mnichovu před Hitlerem, jenomže ti jim dali záruky, že jim se nic nestane, tak se vrátili a přišli Češi, kteří museli opustit v tom pohraničí všechno. A nastěhovali se do vnitrozemí, a prostě pětičlenná rodina žila v jedné místnosti. V té třídě nahoře žily pak dvě rodiny, přehradily si skříněmi třídu a v jedné polovině žila jedna čtyřčlenná rodina a ve druhé polovině žila druhá čtyřčlenná rodina.“