„Hráli jsme v Itálii mezikontinentální turnaj, to znamená, že tam byla nejlepší družstva z Evropy, to jsme byli my a Simmenthal Milano, pak vybraní Američani za USA a Brazilci za Jižní Ameriku. Tam už o mě začal být veliký zájem a já se rozhodl, že odejdu do Ameriky, do Bostonu. Přistavili auto a odjeli jsme na letiště, kde jsem měl připravenou letenku do Bostonu. Jenže v závěru… Já měl tady v Čechách velice silný vztah, to byla později moje první manželka a rodina, a sestra učila na vysoké škole, takže tenkrát jsem měl velikou obavu, že když to přijmu, budou rodina, známí a kamarádi perzekvováni, což v té době byla běžná záležitost. A já jsem jim tu letenku vrátil a vrátil jsem se s výpravou do Čech, kde jsem dál pokračoval se sportem.“
„Tenkrát byla vojna povinná, ale už byla zkrácená, takže jsem byl půl roku v Olomouci, kde byla Dukla, která dávala dohromady armádní sportovce.“ – „A nedrželi vás potom v Dukle, abyste tam zůstal?“ – „Samozřejmě tam byly tlaky na pokračování v Dukle Olomouc. Ale já jsem v podstatě tíhnul k tomu vrátit se domů, do Prahy. Tam byl ale problém sehnat byt. K bytu jsem se potom dostal, a to byla vlastně jediná odměna, protože v těch padesátých letech jsme hráli vlastně ‚o kaštany‘. Jako reprezentant jsem měl 200 korun za měsíc.“
„Já jsem v tu dobu musel být nějakým způsobem zaměstnaný, protože zaměstnaní museli být všichni. Celé vedení, profesor Holý a další byli činovníci na vysoké škole. Takže mi zařídili, že jsem byl přijatý na katedru tělesné výchovy a sportu stavební fakulty [ČVUT]. Celý můj život tak byl dost časově napěchovaný. Jednak jsem chodil učit na plný úvazek jako kantor na vysokou školu, dvakrát denně jsem chodil trénovat a současně jsme byli členové národního týmu. Je třeba si uvědomit, že jsme v té době hráli nějakých šedesát až osmdesát utkání za rok.“
Jiří Zídek se narodil 8. února 1944 v Praze, rodina se krátce poté přestěhovala do městečka Poběžovice poblíž Domažlic. Během středoškolských studií v Plzni ho oslovil trenér tamního basketbalového Spartaku, kterého Jiří zaujal nadprůměrnou výškou, a tak začala jeho košíkářská kariéra. Od roku 1962 odehrál celkem čtrnáct sezon za pražskou Slavii, s níž se šestkrát stal mistrem domácí ligy, hrál ve finále Poháru mistrů evropských zemí a vyhrál Pohár vítězů národních pohárů. S reprezentačním týmem získal stříbro a bronz na evropských šampionátech a zúčastnil se olympijských her v Mnichově roku 1972. Dodnes vede historickou tabulku ligových střelců, v roce 2001 zvítězil v anketě o nejlepšího českého basketbalistu století a v roce 2013 vstoupil do Síně slávy České basketbalové federace. Největšího uznání se mu dostalo v roce 2019, kdy byl jako první Čech uveden do Síně slávy mezinárodní basketbalové federace FIBA. Jiří Zídek zemřel v květnu roku 2022.
