Z uvězněného táty mu bylo do breku. Měl krev za nehty a jedl syrovou rybu
Download image
Anton Zima se narodil 7. října 1946 v Prešově. Otec Andrej Zima (1910–1983) byl řeckokatolický kněz a profesor na gymnáziu, matka Jolana (1917–2006) byla v domácnosti s pěti dětmi. Anton měl další sourozence: Márii (1936–1961), Petra (1941), dvojče Terezii (1946) a Gerarda (1954). V roce 1950 otec odmítl přestoupit na pravoslaví a za to byl – spolu se svým otcem, také řeckokatolickým knězem – uvězněn na dva roky. Po návratu z vězení Zimovy vystěhovali do severočeského Ferdinandova u Hejnic. Tam ostrakizovaná rodina zažívala chvíle ponížení, ale našla tam i lidi, jejichž přátelství jí dávalo sílu tuto těžkou životní etapu vydržet. Anton chtěl jít po základní škole studovat, ale jako dítě politického vězně nemohl. Otec těžce nesl, že kvůli němu mají děti omezený přístup ke vzdělání, a tak se v roce 1960 nabídl, že půjde zpět do vězení, jen aby děti mohly studovat. Marně. Anton nastoupil na elektrotechnické učiliště do Liberce. V roce 1962 se Zimovi vrátili na Slovensko, kde dostali v Banské Bystrici byt a otec práci topiče. Anton dokončil učiliště a dodělal si maturitu. V lednu 1968 narukoval na vojnu do Bohosudova u Teplic. Sloužil u spojařů, kde už 20. srpna 1968 o půl desáté večer zachytil první zprávu o překročení československých hranic okupačními vojsky Varšavské smlouvy. Československá posádka se brzy přestěhovala jinam, tu bohosudovskou obsadili Sověti. Antona si tam jako jediného ponechali, aby je naučil zacházet s telefonní ústřednou. Zažíval tam perné chvíle, ale nakonec ho zavšiveného a plného svrabu propustili na svobodu. Ještě na vojně se v roce 1969 oženil s Vlastou Střítezskou (1948) a v letech 1970 a 1972 se jim narodily dvě děti. Rodina se usadila v Šaľe. Tam také Anton s několika dalšími nadšenci provozovali v sedmdesátých letech Hi-Fi klub, ve kterém dělali různé projekce pro veřejnost. Pracoval v Dusle Šaľa jako elektromechanik. V roce 1983 se mu podařilo dálkově vystudovat vytouženou vysokou školu. V roce 1987 se přestěhovali do Králíků, kde Anton i jeho manželka pracovali v Tesle. V listopadu 1989 se zapojil do revolučního dění ve městě a stal se prvním svobodným starostou města. Tuto funkci vykonával až do roku 2002. Ve městě se mu podařilo vykonat mnohé – nejen v nové infrastruktuře, opravách budov a zcela nových projektech, ale i v sebeuvědomění lidí. V roce 1992 se stal poslancem do České národní rady. Jako své krédo i vzkaz mladé generaci uvedl: „Vždycky si nech otevřenou cestu zpátky, aby ses na sebe mohl podívat zdola.“ V roce 2023 žil se svou manželkou v Králíkách.
