MgA. Jakub Zindulka

„Neznamená to, že úcta ke klasickým autorům má být rigorózní, bezbřehá nebo doslovná. Myslím si ale, že člověk by měl zachovat ducha té věci. Protože samozřejmě že zkušenost lidí se od těch dob, kdy byly napsané ty starší texty, někam posunula. Změnil se náš životní rytmus, způsob našeho vnímání, žijeme daleko rychleji. Musíme to akceptovat a přizpůsobit se tomu. A to divadlo má také jiné výrazové prostředky, než mělo v době, kdy ty texty vznikaly. Ale pokud přetrvaly staletí, tak to znamená, že tam je ten potenciál katarze, [toho očistného procesu] a že to je o lidech, a to buď o obyčejných lidských osudech anebo o těch velkých osudech, těch archetypálních, ale pořád je to o lidech. Tak tohle je potřeba zachovat. Ale to neznamená, že se nemůže škrtat, protože to divadlo to dnes může říct úplně jinými prostředky. Může to třeba posunout i žánrově. Ale pro mě je strašně důležité, aby se zachoval původní duch a původní myšlenka té hry. Jediné, co dokáže ospravedlnit systém, že někdo vezme hru a udělá z ní něco úplně jiného, je to, že se mu to nějak extrémně povede a že to funguje. Ale ono se většinou stává, že se to moc nepovede a že to moc nefunguje. Jenom se o tom mluví, že je to zvláštní.“

„Pro mě byl obrovský šok, když tenkrát Sověti vtrhli do Afghánistánu a začali do nás ve škole hustit, jak tam šli tomu lidu pomáhat. A že to bylo na pozvání té vlády. Říkal jsem: ‚To je divné, a proč tedy tu vládu popravili?‘ Byl jsem takový nevycválaný… A pak za mnou přišli rodiče a říkali, že si je pozvali do školy. A že si na tohle musím dávat pozor, protože mě někdo ze spolužáků udal, že vedu takovéhle řeči. Ta škola se k tomu postavila relativně slušně. Jenom upozornili rodiče, ať si dávám pozor na pusu. A to pro mě byl takový šok, takový otřes… A bylo to snad naposledy, co jsem brečel nad tím, jak je svět ošklivý.“

„Maminka pochází z takové prazvláštní levicové rodiny. Ona se jmenuje Erdélyi a její tatínek byl Maďar, Štěpán, tedy Ištván, Erdélyi, a pocházel z maďarské šlechty. Byl však levicového smýšlení, takže se s tou rodinou naprosto rozešel. Vystudoval lékařství a skončil v Hradci Králové. To byli takoví ti levicoví intelektuálové, kteří se tam scházeli. Byli tam různí výtvarníci a takováhle parta. Měli hodně levicové smýšlení a řekněme, že je z toho vyléčil až střet s realitou.“