Nebyl jsem bůhvíjaký hrdina
Download image
Eduard Zirnzák se narodil roku 1928 v malé podkarpatské vesnici. Otec pocházel z Československa, matka z Maďarska. Pamětník vzpomíná na bezkonfliktní soužití příslušníků mnoha národů na Podkarpatské Rusi v meziválečné době. Situace se tam zhoršila až s maďarskou okupací na začátku druhé světové války. Po osvobození Podkarpatské Rusi v roce 1944 se Eduard přihlásil k československému armádnímu sboru. U odvodu zatajil svůj skutečný věk, a tak se v 16 letech stal členem reorganizované tankové brigády. Následoval náročný výcvik i nebezpečné přesuny přes Polsko směrem do Československa. Na jaře 1945 dorazili do Slezska, kde se zapojili do osvobozování Ostravy. Po skončení války byl Eduard za statečnost vyznamenán válečným křížem a poslán zpět domů. Život v komunisty ovládané Podkarpatské Rusi mu ale nevyhovoval, a tak se rozhodl vrátit do Československa. V Praze mu strýc pomohl sehnat práci v armádě. Po krátkém působení v Ruzyni, kde byl povýšen na desátníka, byl Eduard převelen do Žatce, kde dělal zástupce velitele roty. Po roce 1948 byla celá žatecká posádka rozpuštěna kvůli odhalené přípravě protikomunistického puče. Eduard skončil v Lázních Kynžvart, kde se svou jednotkou budoval tankovou střelnici. V roce 1950 se nepohodl se svým nadřízeným a stranická komise rozhodla o jeho propuštění z armády. Eduard se oženil a se svou ženou měl tři děti. V civilu si našel práci řidiče. Nejprve dělal závozníka a poté osobního řidiče v Texlenu a následně v pardubickém Plynostavu. Eduard Zirnzák zemřel 20. července 2017.