Robin R. Zoufalík

* 1958

  • „No, myslel jsem si: ‚Jé, tati, stalo se to, o čem sis myslel, že se nikdy nestane‘, protože jsme se o tom s tátou pořád hádali. Říkal jsem mu, že si myslím, že technologie, volný tok informací, videokazety, všechno [to] zbourá zeď a dosáhne se konce komunismu. Protože před videokazetou jste mohli cenzurovat tištěnou podobu, mohli jste cenzurovat to, co lidé slyšeli, ale jakmile přišla videokazeta a mohli jste vidět na videu svobodu, tak se najednou lidé, víte, rozhodli: 'Hej, musíme to změnit'. Takže další věc, která mě napadla, byla, že protestující, disidenti, víte, co motivuje ty lidi, aby trpěli, aby z toho měli prospěch jiní lidé? A myslím si, že když jste viděli pohřeb Václava Havla, tak to byl příklad normálního člověka, který byl ochoten trpět ve prospěch národa... a když se podíváte na ty dnešní dezinformace a čistou ignoranci některých lidí, tak si prostě, říkáte, víte, je dost takových lidí, jako byli ti disidenti? Aby demokracie zůstala, protože to není samozřejmost.“ Translated by DeepL

  • „Takže plán byl najít cestu autem a jet přes Jugoslávii, protože moje matka byla rok předtím v Rakousku a všichni jí říkali, že jugoslávské hranice jsou nejjednodušší. Tak jsme se domluvili, že pojedeme do Jugoslávie s jinou rodinou, a to byl docela známý lékař v Praze. Byl to patolog. A tak to byla taková zástěrka, že ho táta veze do Budapešti a do Jugoslávie, abychom se všichni dostali ven. A oni nám vzali opravdu jenom tolik, oblečení, nějaké obrázky a pár hraček. A pak jsme zkusili asi 14 věcí, jak se dostat ven, žádná z nich nevyšla, a naštěstí nás žádnou nechytili, a poslední den, než jsme se museli vrátit, jsme šli na hranice a čekali, že se něco stane. Na hranici přijelo rakouské, tedy německé auto s obytným přívěsem a my jsme zaparkovali vedle nich. Otevřeli bránu a můj táta se jim prostě vřítil přímo pod nohy a uháněl přes hranice.“ Translated by DeepL

  • „...Vzpomínám si, jak jsem chodil do školy a seděl s rukama svázanýma za zády, no, ne svázanýma, ale musel jsem si je držet. Měl jsem jednoho kamaráda, se kterým jsem shodou okolností a náhod, když jsem šel poprvé do školy ve Spojených státech, tak byl ve stejné třídě v Houstonu jako v Praze, a to je dost velká náhoda. No a pak, moje největší vzpomínka na školu je, jak jsem chodil tam a zpátky pěšky do školy, a pamatuju si, že jednou jsem se neukázal zpátky ze školy a byl jsem pryč asi dvě hodiny a rodiče se, víte, snažili zjistit, kde jsem, a my jsme nebyli věřící, protože člověk byl buď katolík, nebo komunista, a tak jsem se zatoulal do katolického kostela a všichni tam něco hledali. Klečeli na kolenou se sklopenou hlavou. A já jako malý kluk jsem si myslel, že něco hledají. Tak jsem si klekl a hledal jsem to, co hledali. A nakonec jsem nic nenašel, tak jsem se vrátil domů a rodiče na mě byli samozřejmě pěkně naštvaní. Ale když jsem jim řekla, co se stalo, docela se smáli a vysvětlili mi, že nic nehledali, že se jen modlili, což nebylo něco, co bych znal." Translated by DeepL

  • Full recordings
  • 1

    Pittsburgh, USA, 16.12.2023

    (audio)
    duration: 50:12
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Když jsme překročili hranice a vystoupili z auta, všichni říkali: ‚Jsi volný a už se nikdy nevrátíš‘

Robin R. Zoufalík, 2023
Robin R. Zoufalík, 2023
photo: Post Bellum

Robin R. Zoufalík se narodil 28. března 1958 v Praze Václavu Zoufalíkovi a Haně Zoufalíkové, rozené Křišťálové. Oba jeho rodiče i prarodiče pocházeli z Prahy. Měl také o šest let staršího bratra Reného. Robin R. Zoufalík žil v Československu do svých osmi let, kdy se jeho rodiče rozhodli ze země utéct, aby jemu a jeho bratrovi umožnili lepší život. Rodina se nakonec usadila v texaském Houstonu, kde pokračoval v základním a středoškolském vzdělání a po absolvování střední školy v roce 1977 nastoupil na Southern Methodist University (SMU) v texaském Dallasu. Během studia na SMU Robin R. Zoufalík získal bakalářský titul v oboru strojního inženýrství, přičemž každý druhý semestr pracoval, aby si mohl dovolit platit školné. Kromě toho hrál hokej a seznámil se tu se svou nynější manželkou Katie. Po ukončení studia pracoval na několika různých místech. Nejprve u servisní ropné společnosti v Texasu, pak jako měřící technik a poté jako obchodní zástupce pro vlakovou společnost na východním pobřeží. Dnes (2023) žije v Pittsburghu v Pensylvánii, pracuje v oblasti poradenství a rozvoje podnikání, organizuje a vede zájezdy po České republice a také pracuje jako honorární konzul pro Českou republiku. Ve svém volném čase se angažuje ve vedení české krajanské komunity v Pittsburghu, rád cestuje a hraje golf. Translated by DeepL