Zdenek Zukal

„Matka mě nikam nechtěla pustit, ale já samozřejmě vyběhl s kluky na náměstí. Riegrovou ulicí přijely obrněné vozy. Lidi, studenti a všichni jsme je obklopili. Oni [Rusové] dostali strach a pustili do vzduchu několik dávek. My jsme se nějak rozprchli. Je to dost silná vzpomínka na to, že když Rusáci přijeli, měli i strach. My jsme samozřejmě taky měli strach, když začali střílet.“

„Každý večer jsme museli sledovat komunistické zprávy. Dala se tam ale chytit i německá televize. Asi na dvě minuty jsme pustili reklamu z Německa. Byly tam nějaké pěny, polonahé koupající se ženy. Dva stany nadržených borců řvaly nadšením. Jenže se z toho udělalo skupinové sledování západní televize. Přijeli kontráši [příslušníci vojenské kontrarozvědky] a jednoho po druhém nás vyslýchali. Hrozil nám vyhazov ze školy a dva roky vojny místo jednoho.“

„Byla to součást běžného života. Po městě pořád jezdila ruská auta. Člověk si na ně dával pozor. Nevěděl, co ten člověk v gazíku udělá, protože oni byli něco víc. Říkalo se, že jezdí jak hovada. Někteří lidé s nimi kšeftovali. A byly tady také dva ty jejich obchodní domy ‚univermagy‘, kde se chodilo nakupovat jejich zboží. Dělali z toho ruské tuzexy. Na všech akcích byli vidět jejich šéfové ověšení medailemi. Když je člověk viděl, přešel na druhou stranu silnice. Nikdo se nechtěl s nimi konfrontovat. Vědělo se, že na Libavé mají nějaké rakety. Byli tady jako nebezpečí ve vzduchu.“

„Přišel jsem na podání vysvětlení. Policajti mi ale řekli, že jsem zatčen. Vůbec jsem to nechápal. Dali mi pouta, sebrali tkaničky, řetízky, asi abych se neoběsil. A vezli mě k soudu, který měl rozhodnout, jestli budu vzat do vazby. Naštěstí jsem stihl dát echo známým. Přijeli novináři. Byl tam i Pavel Dostál, tehdy už poslanec. A už se medializovalo. Také Železný z Novy se za mě postavil. Byl to ale hrozný pocit. Už mi řekli, že mě chtějí dostat na Mírov, protože tam je taky vyšetřovací vazba a je to tam horší. Nevěděl jsem, co bude. Bylo mi do pláče. Byl jsem psychicky zlomený. Za komunistů nic, a teď mě vedou jako ovci na porážku.“