The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Karel Albrecht (Angelus) Waldstein-Wartenberg (* 1931  †︎ 2023)

• narozen 13. ledna 1931 v Doksech

• pochází ze šlechtické německy hovořící rodiny

• na jaře roku 1945 rodina uprchla do Bavorska

• v letech 1945–1950 studoval gymnázium při benediktinském klášteře v bavorském Ettalu

• v roce 1946 se stal členem Ackermann-Gemeinde

• v roce 1951 vstoupil do noviciátu a přijal řeholní jméno Angelus

• v roce 1956 byl vysvěcen na kněze po studiu v Římě a v Mnichově

• v letech 1981–1984 pracoval jako vedoucí internátu v Ettalu

• v letech 1984–1997 pracoval jako učitel a následně ředitel ettalského gymnázia

• v roce 1995 ho prezident Václav Havel vyznamenal medailí Za zásluhy

• v roce 2003 mu byla v Českých Budějovicích Nadací Adalberta Stiftera udělena Umělecká cena česko-německého porozumění

Páter Angelus Waldstein se narodil na zámku v Doksech jako Karel Albrecht a byl šestým dítětem hraběte Karla Arnošta z Valdštejna-Vartenberka a Marie Johany Kinské z Vchynic a Tetova. Po vysídlení v roce 1945 studoval v bavorském Ettalu na gymnáziu, později vstoupil do benediktinského řádu a přijal jméno Angelus, v roce 1956 byl vysvěcen na kněze. V Ettalu se později stal ředitelem gymnázia, kde vyučoval němčinu, latinu a řečtinu. Je autorem několika historických spisů a znal se s mnoha významnými osobnostmi, například s opatem Anastázem Opaskem. Vždy udržoval čilý kontakt se svou původní domovinou.

Z Doks do Německa

Narodil se 13. ledna 1931 v Doksech do německy hovořící rodiny jako Karel Albrecht Oldřich Jan Nepomuk Antonín Hilarius Bonaventura Felicitas Hubertus Maria Lapidata z Valdštejna-Vartenberka, šesté dítě hraběte Karla Arnošta z Valdštejna-Vartenberka a Marie Johany Kinské z Vchynic a Tetova. Letní prázdniny trávil na zámku Kozel u Plzně, do školy chodil v České Lípě.

Na konci války mu bylo 14 let. Rodina se v dubnu 1945 na popud zemského rady přesunula k Plzni. Od východu postupovala vítězná Rudá armáda a německá rodina tak pravděpodobně očekávala lepší zacházení od Američanů postupujících přes Německo k východu. Protože nebylo možné cestovat dál než 50 kilometrů, jel Karel Arnošt na kole do Prahy, kde je vyzvedl traktor s přívěsem a odvezl do Šťáhlav u Plzně. Odtamtud rodina začátkem května 1945 putovala pěšky nejprve do Horšovského Týna a poté do Bavorska.

V bavorském Ettalu se právě nově otevírala klášterní škola, kde strýc Ferdinand Kinský zajistil Karlu Arnoštovi a svému nejstaršímu synovi Ferdinandovi místo. Klášterní gymnázium v Ettalu dokončil Karel Arnošt úspěšně maturitou v roce 1950 a odešel do Vídně studovat teologii. V roce 1951 se rozhodl vstoupit do noviciátu v Ettalu a přijal řeholní jméno Angelus po krátce předtím zesnulém převorovi. Po roce noviciátu pokračoval ve studiu v Římě na St. Anselmo, kde se setkal s benediktýny z celého světa. Na kněze byl vysvěcen v roce 1956 a pokračoval ještě v dalším studiu v Mnichově, aby se na gymnáziu mohl stát učitelem latiny, řečtiny a němčiny.

Setkávání s Anastázem Opaskem

Na českou vlast Angelus nikdy nezapomněl a udržoval živé kontakty. Každoročně se konalo také tzv. Hirschberger Treffen – srazy odsunutých z Doks. První setkání bylo uspořádáno v Halle, protože většina Němců z Doks byla odsunuta do sovětské okupační zóny Německa. Později se ale setkání přesunula na západ, protože v tehdejší Německé demokratické republice (NDR) úřady podobným připomínkovým akcím nepřály. V roce 1959 vyšla brožurka o rodu Valdštejnů, v roce 1964 se konalo setkání k 700. výročí založení Doks a vyšla také brožurka. V roce 1964 se páter Angelus Waldstein vydal do Doks a sloužil tam i mši, což potom musel místní farář “vyžehlit”. Páter Angelus psal také novinové články o situaci církve v socialistickém Československu, například v Süddeutsche Zeitung nebo Frankfurter Allgemeine.

Osobně se znal a setkal s opatem Anastázem Opaskem, jednou z obětí vykonstruovaného monstrprocesu na začátku padesátých let. Dostal tenkrát doživotí mezi mukly a odseděl si asi deset let tvrdého žaláře, později ho pustili při amnestii. Na osobní setkání s opatem Anastázem vzpomíná páter Angelus Waldstein takto: “S benediktýny jsem byl samozřejmě v kontaktu, takže jsem ho navštívil nedaleko Břevnova v bytě jeho matky, tenkrát mě nejdřív testoval podle benediktýnského katalogu, který jsme mu předtím poslali: ‘Kolik je ti let, kdy ses narodil,’ a tak dále, až si byl jistý, že je všechno v pořádku. Byli jsme pak stále ve spojení – podruhé jsem ho navštívil u Staroměstského náměstí, když už nepracoval na stavbě, ale ve státní galerii, a zašli jsme na jídlo do hospody poblíž Staroměstské radnice. Všichni ho tam zdravili jako starého známého, takže jsem pochopil, že je opravdu známou osobností.”

Později Anastáz Opasek odešel do Vídně a do Mnichova, kde založil Opus bonum, což byla skupina exilových intelektuálů, nejen z katolického prostředí. “Tenkrát jsem mu trochu pomáhal, protože oficiální česká duchovní péče to vnímala jako vměšování a musel jsem ji usměrnit, aby s ním spolupracovala. Vzpomínám si, jak jsme měli živý diskuzní večer u hraběte Belcrediho, abych to celé uvedl. Samozřejmě působil opat Anastáz, dokud mohl. Byl skutečně výjimečnou osobností,” vypráví pamětník. 

V roce 1946 pamětníka otec Paulus Sládek uvedl do katolického sdružení Ackermann-Gemeinde (nazvané podle díla Oráč z Čech). V letech 1980–1991 se Angelus Waldstein stal jeho následníkem ve funkci duchovního rádce sdružení. V této době ale zároveň působil na gymnáziu v Ettalu jako učitel a později i ředitel, takže se musel funkce ve sdružení vzdát. S Ackermann-Gemeinde se účastnil mnoha setkání, vzpomíná na jednu poutní cestu ke svatému Janu Nepomuckému do Prahy, kdy vezl svíci z Ettalu a s výpravou navštívil pražského arcibiskupa. Spojen byl také s organizací Adalbert-Stifter-Verein.

Českolipské gymnázium a Václav Havel

Při výuce německé literatury používal páter Angelus netradiční metody a snažil se žákům přiblížit i literaturu ze své původní vlasti. Například vytvořil pracovní list, na jehož jedné polovině byl Georg Büchner a na druhé Karel Hynek Mácha. „Bylo styčným bodem porovnávat Máchu jako místní literární postavu s Georgem Büchnerem, který se rozhodně musí v německé literatuře probrat, když měli tolik podobného – žili ve stejné době, psali o stejných tématech, měli podobné impulzy a osudy,“ dodává.

Další metodou výuky byly inscenace dramat, například Havlových her nebo her s námětem Jana Palacha. Již v roce 1961 uvedl u příležitosti otevření nové auly Havlovu hru Vyrozumění. Od poloviny šedesátých let jezdil se studenty také do Čech, když to potom bylo možné, založil partnerství s gymnáziem v České Lípě. Čeští studenti mohli získat půlroční stipendium v Ettalu a celkově jsou rodiny českých studentů z partnerství nadšené. Z žáků obou gymnázií vzešlo několik významných osobností.

O svém setkání s Václavem Havlem vypráví páter Angelus takto: „Náhodou jsem byl zrovna u Kinských nedaleko Prahy, když zemřel profesor Zvěřina. Byl to strhující teolog, který vytvořil nový pohled na dogmatiku. Zjistil jsem to, jel potom do Prahy a zažil requiem v chrámě svatého Mikuláše a pohřeb na Vyšehradě. Byl tam také Václav Havel, který měl řeč nad hrobem, a když odcházel, podal ruku každému, kdo tam stál. To bylo v roce 1991 nebo dokonce 1990, prostě krátce po převratu.” [Josef Zvěřina zemřel v roce 1990.] Později ho čeští přátelé navrhli na vyznamenání, které se udílí na státní svátek 28. října, a tak dostal medaili Za zásluhy. Tehdy Václavu Havlovi jako prezidentovi podal ruku a řekl mu, že uváděl jeho divadelní hry.

Modrá krev

Matka pátera Angeluse Waldsteina pocházela z rodu Kinských, stejně jako jeho strýc Ferdinand a kmotr Ulrich. S rodinou Kinských udržoval a dodnes udržuje kontakt. S rodem Schwarzenbergů ho zase pojí rodinné pouto díky prarodičům – prababička byla z tohoto rodu. S knížetem Karlem Schwarzenbergem byl ve spojení již v dobách jeho exilu. Další kontakty měl s rodinou Lobkowiczů, zejména s Mikulášem Lobkowiczem, který působil v Mnichově.

Páter Angelus Waldstein má velkou radost, že zámek v Doksech je dnes v majetku obce Doksy a je průběžně restaurován. Angelus Waldstein je již od šedesátých let v kontaktu se starosty obce a často komunikuje i s kulturní referentkou paní Mauserovou. K aktuálnímu stavu se vyjadřuje slovy: „Po převzetí zámku již obec opravila dvě křídla. Jeden z velkých sálů slouží ke koncertům, přednáškám a podobně, v přízemí je infocentrum a další prostory pro turisty a návštěvníky. Nahoře ve druhém patře, kde bývaly naše dětské pokoje, je dnes muzeum Čtyřlístku, tedy muzeum ilustrátora [Jaroslava Němečka] komiksů, který kromě čtyř zvířátek kreslil na svých ilustracích také celou okolní krajinu. Křídlo, které jsme obývali nakonec, protože topení bylo ve sklepě, bude upraveno jako ubytovací prostory. V každém případě vím, že zámek je nyní v nejlepších rukách. Zvenku je nádherně restaurován se všemi dekoracemi.“

Lidé mohou mít vůči šlechticům různé předsudky, ale často jsou vnímáni jako svědci historie, kteří předávají významné dědictví. V poslední době mapuje osudy české šlechty také pořad Modrá krev, v němž je mimo jiné i rozhovor s páterem Angelusem Waldsteinem.