„Byl to první střet, při kterém jsem si uvědomila, že to není vůbec jednoduché. Pamatuji si, že jsem měla vyznamenání a podala si přihlášku na obor veterinářství do Hradce [Králové]. Jediné, co jsem věděla, je, že musím úspěšně vykonat přijímací řízení, protože od toho se vše odvíjelo. Dostala jsem vyjádření, že jsem splnila podmínky, ale že rodina nezaručuje socialistickou výchovu. Z tohoto důvodu a také protože jsem nedostala ze školy doporučení, jsem ke studiu nebyla přijata. V nedoporučení bylo napsáno, že mám špatný vztah k přírodě, což bylo odůvodněno tím, že jsem odmítla vyplít travičku z chodníku před školou.“
„Nikdo nesměl proti armádě nic namítat. Jenomže já jsem to měla naposlouchané od tatínka z domu, který nesouhlasil se vstupem [vojsk Varšavské smlouvy]. Pamatuji si, že se maminka poté zhroutila a byla kvůli tomu chvilku doma. Maminka mi vyprávěla, že jí jedna soudružka povídala: ‚Tak dnes vás opustila strana, a zítra vás opustí manžel.‘ V roce 1968 to opravdu nebylo jednoduché. Táta pak neměl žádnou práci. Později začal pracovat nejdříve v družstvu Asanace, jenomže v něm pracovalo hodně lidí, kteří byli vyloučeni z KSČ, a proto bylo družstvo rozpuštěno. Než tatínek začal brigádničit v cukrovaru, neměli jsme mnoho peněz. A když někdo začal ve škole vyprávět o osvobození, tak mi bylo ve škole opravdu úzko.“
„Do [komunistické] strany jsem nikdy nevstoupila. Zrovna ohledně tohoto mám veselé zážitky. Když jsme nastoupili po vysoké škole na statek, tak za mnou přišla do kravína mladá paní, nebo jestli to byla slečna, opravdu netuším. Začala mi tykat a povídá: ‚Soudružko, já se ti moc omlouvám, že jsem za tebou přijela až tak pozdě, ale byla jsem v Sovětském svazu.‘ Vidím to před očima dodnes. Odvětila jsem jí, že se jmenuji tak a tak, a přestože na titulu nebazíruji, tak že jsem paní inženýrka. Povídám jí, ať si přečte moje materiály, ale že do strany nevstoupím. A ona říká: ‚No, to my tady máme takových vícero, ale vždycky vstoupí.‘ A já [jí] povídám, že nevstoupím. ‚Přečtěte si materiály, které vám vysvětlí, proč jsem tady na statku.‘“
"But at that time everything was strictly recorded, the cyclostyle had such a numbering, so it was obvious how many copies would be made, as it was strictly recorded. Moreover, at this school, it was discovered that someone there is doing something secretly. As a result, they figured out that it was the mother, whose house they searched and found out that there was something about dwarves. And because the girls also had a directory of members of this society, so of course one day they made arrests of several students or whatever you call it. Because they were from all over the republic, and it was very difficult for the policemen at the time to understand that it was just a prank. They wanted to know where the dead mailboxes were. They wanted to know what this meant and saw some conspiracy behind it, when there was none. The worst thing happened to one friend who was detained for two days in the South Moravian region."
Alena Čiháková was born on August 12, 1957 in Dvůr Králové nad Labem. Her parents were expelled from the Communist Party of Czechoslovakia (KSČ). For the children, it meant a lifetime of carrier difficulties, due to which the witnesses´ application to secondary school go also rejected. She had to go to study at an agricultural college. However, she later made it to high school and college. Because of student recession called Dwarves, the police arrested several students, suspecting them of espionage. Two participants were suspended from school. The witness successfully completed her studies and joined the state farm in Uhřínov in Orlické hory as a zoo-technician. She learned English, listened to Free Europe and Voice of America, and read samizdat. She considered emigrating, but the Velvet Revolution came. In 1991, she received an offer to teach English and biology at a primary school. She worked as a teacher for several decades.
