„Pamatuju si v Německu, že jsme byli na tenisovém turnaji a já jsem sledoval pád té berlínské zdi v televizi. Bydlel jsem poblíž dálnice z NDR do Norimberka, já si dodnes pamatuju, jak se otevřely hranice a každý občan NDR dostal sto marek, když navštívil v Německu poštu nebo banku, všechno bylo otevřené i v sobotu a neděli, a když ukázal pas, dostal štempl, aby nešel dvakrát, a dostal stovku, takže rodina dostala třeba čtyři sta. Vzali těch čtyři sta, koupili rádio a jeli zpátky. Město bylo plné trabantů a wartburgů a všichni měli radost, lítali tam a nakupovali.“
„Já jsem dostal cestovní doložku na výlet do Jugoslávie, tam byla možnost, ty ses tam musel dopravit přes Slovensko, Maďarsko autem. A v Záhřebu na rakouském velvyslanectví sis mohl požádat o jednodenní vízum do Rakouska, důvod, že ti došly peníze a nejsi schopen touhle oklikou se vrátit zpátky. Tento důvod byl všem znám, že to je opereta, ale používalo se to, tenhle trik, že jsi dostal jednodenní vízum, a tím ses dostal z Jugoslávie do Rakouska. Tak jsem se dostal do Německa a propracoval jsem se až do Norimberka.“
„On [myšleno otec] pocházel z pivovarnické rodiny Hlaváčků, ve které byl čtvrtou generací, jeho otec byl velmi známý pivovarský odborník František, což poznamenalo jeho vývoj, vystudoval chemicko-technologickou školu stejně jako my. Bohužel jeho otec František byl v roce 1948 zbaven své funkce jako generální ředitel Československých pivovarů, já se k němu krátce vrátím, dědeček František byl celý život v pivovaře, kromě jiného strávil svůj výkonný život v Plzeňském Prazdroji a Gambrinusu. Po druhé světové válce prezident Beneš rozhodl, že velké podniky se zprivatizují [myšleno ale zestátní]. Tehdy můj dědeček dostal funkci generálního ředitele všech pivovarů, odstěhoval se do Prahy, ale v roce 1948 byl samozřejmě vyhozen jako to buržoazní třída, přišel o práci. Takže můj otec, když šel na vojnu v roce 1950, tak šel k PTP [Pomocným technickým praporům] do Komárna, kde byl na dva roky. Jenom chci říct, že začínal politicky s tímto problémem, ale když se pak vrátil, tak nastoupil v plzeňských pivovarech od podsládka až po generálního ředitele.“
Ivan Hlaváček se narodil 30. září 1952 v Plzni do páté rodiny pivovarníků. Jeho otec Ivo Hlaváček působil v plzeňském Prazdroji, stejně jako dědeček František Hlaváček. Vystudoval gymnázium v Plzni a Fakultu potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Po promoci v roce 1977 nastoupil do Plzeňského Prazdroje jako podsládek. Odmalička hrál tenis a díky své matce Jiřině se věnoval jazykům. V roce 1981 emigroval přes Jugoslávii a Rakousko do Spolkové republiky Německo, kde se uplatnil jako trenér tenisu. Získal německé občanství. Po roce 1989 pomáhal německým podnikatelům s expanzí do Československa. Se svým blízkým přítelem a podnikatelem Güntherem Zembschem vybudovali developerskou skupinu InterCora sídlící v Plzni, která staví nákupní centra.
