Vladimír Hudousek

* 1941

  • „To jsem ještě byl ve straně. A teď se stalo, že ten, který dělal vedoucího stranické skupiny, nebo jak se to jmenovalo, to vzdal a nechtěl to dělat. A teď nás tam bylo pár a oni nakonec udělali vedoucího mě a to si teda naběhli. Protože já jsme se pak s nimi bavil a říkal jsem: ‚A proč jste v té straně? A co z toho máte?‘ Zajímalo mě, co tam dělají. Chystal jsem se ven a taky, když byly prověrky, tak vedoucí skupin seděli u prověrkové komise. Měl jsem tam sedět, tak mě prověřovali dřív. Jenomže bohužel mě neprověřili, kopli mě do zadku a bylo.“

  • „Táta pěstoval česnek a cibuli a do rána měl česnek pryč. Tak šel do kasáren a chtěl komandýra. Zavedli ho k veliteli, tak mu to řekl a ten mu na to [odpověděl]: ‚To je svoloč, to je svoloč! Jedině je mlátit. Klacek!‘ Tak táta vzal klacek a opravdu jednoho zmlátil. To byla zrovna povodeň. V potoce teklo po nějakém dešti tolik vody a on se koulel ze stráně ožralý. Dokoulel se až k potoku a nebál se a vlez do té vody – a voda ho brala dolů. Mohl se utopit. A přelezl potok a tam stál dědek s klackem a říká: ‚Zpátky!‘ A on nešel, tak ho vzal po hřbetě klackem a Rus skočil do vody a radši by se utopil, než tam zůstat s tím dědkem, který ho mlátil. Táta říkal: ‚Velitel říkal, že je mám mlátit, tak je mlátím.‘ Druhý den přišel nějaký lampasák a koukal: no jo, česnek je pryč, a odešel. A druhý den ráno byla pryč cibule. Tak to už dědek říkal, že nemá cenu tam chodit. Co tam budu dělat? A už tam nešel.“

  • „No ale Rusové tu nebyli, přišli až později na podzim. Ale přijeli – valili se sem Poláci. Ti prostě přepadli pohraniční policajty, asi je tam někde zavřeli. Nic jim neudělali, prostě je tam někde zavřeli a tanky a transportéry z Polska se valily sem. A já jsem taky vůl. Člověk je takový hrdina. Tak jsme jim převraceli tabule, směrovky a on jel a nevěděl kam. A já jsem mu ukazoval ať jede jako do ha*zlu. A on mě chtěl přejet, ha*zl jeden s transportérem. Byl jsem rád, že jsem utekl. Pak jsem si říkal, ty vo*e, už se na to vykašli, máš děti a blbneš.“

  • Full recordings
  • 1

    Rokytnice v Orlických horách, 30.04.2024

    (audio)
    duration: 02:39:15
    media recorded in project Stories of 20th Century
Full recordings are available only for logged users.

Rozčarování ze strany přišlo už před srpnem 1968

Svatební fotografie Vladimíra Hudouska
Svatební fotografie Vladimíra Hudouska
photo: Archiv pamětníka

Vladimír Hudousek se narodil 28. března 1941 v Rychnově nad Kněžnou. S rodiči nejprve bydlel v Liticích, po válce se v rámci obnovy pohraničí přistěhovali do Rokytnice v Orlických horách. Stejně jako jeho otec se i on vyučil elektrikářem a celý život jako elektrikář pracoval. Před základní vojenskou službou vstoupil do komunistické strany. Během pražského jara se začal dozvídat o tom, co komunistická strana prováděla v padesátých letech. Po srpnové invazi vojsk zemí Varšavské smlouvy se rozhodl, že ze strany vystoupí. Neprošel ale prvními prověrkami a ze strany ho vyhodili. Bral jako velkou nespravedlnost, že neměl šanci odejít sám, což ho psychicky zlomilo. V sedmdesátých letech působil jako dobrovolný strážce v chráněné krajinné oblasti. Dokumentoval a neustále si u různých instancí stěžoval na ničení přírody a nepořádek, který způsobovali sovětští vojáci v Rokytnici a okolí. Po sametové revoluci v roce 1989 působil v několika komisích, které měly vyšetřovat komunistické zločiny. Se svou ženou Martou vychoval dva syny. V roce 2024 žil v rodinném domě v Rokytnici v Orlických horách.