Karel Jedlinský

„Umístěnku jsem dostal do Prahy. Když jsem byl Pražák, umístěnku jsem mohl mít jen do Prahy do Státního projektového ústavu pro zvláštní stavby. Tam jsem asi po půl roce musel jít na kádrové. Tak jsem tam šel. On říkal: ,Tak člověče, já jsem tě tady měl sledovat a mně připadáš jako normální kluk. Tak co jsi to měl s tou Státní bezpečností v Budějovicích?' Já jsem říkal: ,To byla taková kravina kvůli kantorovi jednomu.' A on říkal: ,Ne, to my nemyslíme. My myslíme tu protistátní činnost.' Já jsem říkal: ,Jakou? To zase nevím já.' On říkal: ,Jak jste založili nebo měli tu organizaci, kterou řídil někdo z Rakouska, nějaký agent, která se jmenovala Komunismus ohrožuje svět [KOS]. A ty jsi tam byl předseda, nosili jste letáky, po nocích jste rozdávali protistátní letáky a tak dále.' A já jsem říkal: ,O ničem takovém nevím, to je blbost! S tím KOSem – to byl Klub obdivovatelů Sputnika.' Tak jsem to všechno tomu kádrovákovi říkal. A říkal jsem mu: ,To musíte z těch papírů všechno vyhodit, protože co jako s tímhle?' A on říkal: ,Ne, ne, vyhodit nic nejde. Ty tady k tomu napiš svoje vyjádření. To se k tomu přiloží a každý si to posoudí sám.' Takže já jsem měl celý život v papírech, že jsem měl protistátní činnost, že jsem roznášel letáky a že komunismus ohrožuje svět.“

„Najednou jednoho dne rozhlas: ,Jedlinský do ředitelny.' Tak jsem šel. Tam dva pánové v kožených kabátech. Ředitel tak nějak roztřeseným hlasem říkal: ,Půjdeš s těmihle pány.' Tak jsem říkal: ,No, půjdu.' Ten vytáhl takhle [průkaz]. A já jsem říkal: ,Ukažte mi to. Já jsem ještě neviděl.' – 'Ona tě sranda přejde!' Tak jsem šel tady na lapárnu. Sranda mě přešla. Brečel jsem, ne z bolesti, jak mě mlátili tím pendrekem, ale z toho zoufalství. Taková beznaděj! Jak je člověk úplná loutka, úplné nic pro ně, pro ty estébáky, nějakej kluk. Já jsem do té doby myslel, že žijeme ve spořádaném státě. Tam mně to vysvětlili, jak to je všechno. Fakt je, že jsem byl drzý. Když mi začali svítit do ksichtu a řvát, tak jsem říkal, že jsem si myslel, že jsem na socialistické Bezpečnosti a že mně to připadá jako gestapo. Oni řekli: ,My ti dáme gestapo, parchante!' A už to šlo.“