photo: Archiv pamětníka
Download image
Download image
Vítězslav Malý
* 1943
-
„Hlásil jsem se na jedenáctiletku. No a protože jsem měl samé jedničky a byl jsem pionýr, tak mě na jedenáctiletku vzali. No a teprve až někdy v říjnu v listopadu se v podstatě dozvěděli, že můj táta je zavřenej. Tak mě chtěli z té jedenáctiletky vyhodit, to máma někde obrečela po národních výborech, tak mě nechali tam. A zas na to mám takové vzpomínky, že třeba – chodil jsem do školní jídelny, byly knedlíky s masem. A já jsem odkryl knedlík a bylo tam ještě jedno maso navíc.“
-
„Až potom chytli toho, kterému táta opatřoval ty doklady – no a ten mluvil. Dneska člověk na to vzpomíná trošku nějak jinak, proč začal mluvit. To jako… někdo to vydrží, někdo to nevydrží. No a začala obrovská pátrací akce. Nejdřív si přijeli pro tátu do firmy. Táta byl ještě doma, tak z firmy okamžitě volali, že je tam gestapo. Tak táta v tu chvíli se musel schovat.“ („Kam se schoval?“) „Protože jsme měli velký byt, tak v podstatě doma byla vybudovaná taková skrýš, kde se prošlo šatní skříní do místnosti, která tam byla tedy za účelem tohoto schování. Takže se táta schovával nejdřív tam. No ale pak už, když šlo do tuhýho, tak už nemohl být ani tam, protože ten byt byl zapečetěněj – když potom mámu sebralo gestapo, tak tam nemohl bejt.“
-
„Ano, maminka pochopitelně od táty všechno věděla a taky si s tátou slíbili, že kdyby jeden nebo druhej… kdyby ho zatkli, tak že nic nevědí. A to teda je obdivuhodný, že to máma vydržela. Tátu nikdy nechytili. Máma, ta nikoho neprozradila.“
- Full recordings
Full recordings are available only for logged users.