Vladimír Novotný

"No, a ještě s tímhle se váže taková historka. Tenhle padnul a potom, když je naháněli do družstva, tak tam jeden takový prevít, on si vzpomněl, že měl pušku. Tak někdy v tom asi dva a padesátým tam u tý tety, která byla vdova, po padlým, udělali prohlídku. A našli, jak tam měl schovanou v trámě tu pušku, s kterou bojoval s těma partyzánama. Oni tu tetu sebrali, a ještě jejího bratra, toho druhýho strejdu, který tam bojoval tehdy, a oba je zavřeli a naštěstí pak byla amnestie nějaká, nevím, jestli umřel Zápotocký … jo, jak byly ty amnestie všelijaký, a oni je pustili. A ona by nakonec byla zavřená, protože tam byla zbraň, kterou měl manžel, který padnul s partyzánama!"

"No, my jsme jako rodina už museli odejít, no, asi jsme nemuseli, ale rodiče odešli, že jo, nikdo nevěděl, jak ta válka dopadne. Tak odešli, maminka byla s náma, s dětma, měl jsem sestru Jarmilu, maminka se jmenovala Cecílie Novotná, za svobodna se jmenovala Pokorná. No, tak odešla ke své matce, ale tam byl už její bratr, babička a sestra, která měla dítě taky, nemanželské. Takže to bylo dost nabitý, malý domeček. A tatínek zůstal v Turnově, protože bylo jako problém ty lidi zaměstnat, jinde, státní zaměstnance. Nebyli propuštěný, ale neměli práci. Takže rok bydleli odděleně, maminka na Vysočině, na vesnici, tatínek bydlel v tom Turnově, to spojení bylo obtížný. Mimo to jim zablokovali všechny peníze, jak si šetřili, že si koupí domek, tak přišla … todleto … že jim zablokovali ty peníze v Liberci v bance, to jim uvolnili až nevím kdy. Vlastně i ty vzpomínky, jak se líčí, jak to bylo, ale tydlety lidi nebyli tak přijímaní nějak moc příznivě."

"Just before the Munich agreement we left, so I belong to those who were expelled from the borderland. We went to the centre of Bohemia, but there were problems. My dad was a railroad assistant, so he was in Turnov. Mother went to her mother to the village in Vysočina and we lived there in a farm house. Back then it was a problem that somehow people had to be incorporated into normal life, so it took a year from the summer 1938 to September 1939, before dad got a job in Hradec Králové and before we got there too."

"Paradoxically, I had a good class origin as my dad was a railroad assistant so he was a manual laborer, they made me go to a political college. I was very interested in politics, but of course I refused it, and when I refused, they told me not to let me go to any college, and I graduated thinking I was not going to study anymore. I also had some health problems, because they repeatedly called me to the principal, who said: "Either you go there or nowhere." Then I realized that they had to accomplish a certain quota, but I still refused. Well, and finally they let me go to the technical college."

"When I joined the religion in the next school year, the headmaster of my school, who was my acquaintance, betrayed me a lot from submitting the application and said it was like putting a stone on your neck with your own child. However, he eventually accepted the application. So it continued until the eighth grade. Then I was suddenly summoned to my head of the institute, where I was employed, with the report stating that my daughter was going to religion and that I had to sign her out. I resisted for several months, and they summoned me in a different way, and suggested that otherwise I get kicked out of work."