Vladimír Novotný

* 1933

  • "Asi řekl to by byl správný germán, jo, plavý vlasy, modrý oči … a tam mě vybrali, tak jsem se dostal do gymnázia. No a v tom gymnáziu je taková historka, že první, co nás učili, nás učili hajlovat. Nevím, jestli to mám vykládat, to byla možná pro ty mladý taková zajímavá historka. První, z tý obecný jsme to prožívali normálně, tady byl velký důraz na němčinu, byla teda povolená jen jedna třída. A první den nás vyvedli ven a chodili jsme … bylo září, bylo vedro, my jsme neměli čepice a my jsme se tam učili … nějaký tělocvikář nás učil jako zdravit árijským pozdravem, hajlovat. No, a já jsem přišel domů, dostal jsem čtyřicítky, dostal jsem úpal, blouznil jsem, a tak si to právě dobře pamatuju, protože museli ke mně volat doktora."

  • "No, a ještě s tímhle se váže taková historka. Tenhle padnul a potom, když je naháněli do družstva, tak tam jeden takový prevít, on si vzpomněl, že měl pušku. Tak někdy v tom asi dva a padesátým tam u tý tety, která byla vdova, po padlým, udělali prohlídku. A našli, jak tam měl schovanou v trámě tu pušku, s kterou bojoval s těma partyzánama. Oni tu tetu sebrali, a ještě jejího bratra, toho druhýho strejdu, který tam bojoval tehdy, a oba je zavřeli a naštěstí pak byla amnestie nějaká, nevím, jestli umřel Zápotocký … jo, jak byly ty amnestie všelijaký, a oni je pustili. A ona by nakonec byla zavřená, protože tam byla zbraň, kterou měl manžel, který padnul s partyzánama!"

  • "No, my jsme jako rodina už museli odejít, no, asi jsme nemuseli, ale rodiče odešli, že jo, nikdo nevěděl, jak ta válka dopadne. Tak odešli, maminka byla s náma, s dětma, měl jsem sestru Jarmilu, maminka se jmenovala Cecílie Novotná, za svobodna se jmenovala Pokorná. No, tak odešla ke své matce, ale tam byl už její bratr, babička a sestra, která měla dítě taky, nemanželské. Takže to bylo dost nabitý, malý domeček. A tatínek zůstal v Turnově, protože bylo jako problém ty lidi zaměstnat, jinde, státní zaměstnance. Nebyli propuštěný, ale neměli práci. Takže rok bydleli odděleně, maminka na Vysočině, na vesnici, tatínek bydlel v tom Turnově, to spojení bylo obtížný. Mimo to jim zablokovali všechny peníze, jak si šetřili, že si koupí domek, tak přišla … todleto … že jim zablokovali ty peníze v Liberci v bance, to jim uvolnili až nevím kdy. Vlastně i ty vzpomínky, jak se líčí, jak to bylo, ale tydlety lidi nebyli tak přijímaní nějak moc příznivě."

  • "Just before the Munich agreement we left, so I belong to those who were expelled from the borderland. We went to the centre of Bohemia, but there were problems. My dad was a railroad assistant, so he was in Turnov. Mother went to her mother to the village in Vysočina and we lived there in a farm house. Back then it was a problem that somehow people had to be incorporated into normal life, so it took a year from the summer 1938 to September 1939, before dad got a job in Hradec Králové and before we got there too."

  • "Paradoxically, I had a good class origin as my dad was a railroad assistant so he was a manual laborer, they made me go to a political college. I was very interested in politics, but of course I refused it, and when I refused, they told me not to let me go to any college, and I graduated thinking I was not going to study anymore. I also had some health problems, because they repeatedly called me to the principal, who said: "Either you go there or nowhere." Then I realized that they had to accomplish a certain quota, but I still refused. Well, and finally they let me go to the technical college."

  • "When I joined the religion in the next school year, the headmaster of my school, who was my acquaintance, betrayed me a lot from submitting the application and said it was like putting a stone on your neck with your own child. However, he eventually accepted the application. So it continued until the eighth grade. Then I was suddenly summoned to my head of the institute, where I was employed, with the report stating that my daughter was going to religion and that I had to sign her out. I resisted for several months, and they summoned me in a different way, and suggested that otherwise I get kicked out of work."

  • Full recordings
  • 1

    Hradec Králové, 16.04.2018

    (audio)
    duration: 35:44
    media recorded in project The Stories of Our Neigbours
  • 2

    Pardubice, 25.05.2021

    (audio)
    duration: 01:39:52
    media recorded in project Příběhy regionu - HRK REG ED
Full recordings are available only for logged users.

Like putting a stone to your kid’s neck

Vladimír Novotný in childhood
Vladimír Novotný in childhood
photo: archiv pamětníka

Vladimir Novotny was born on January 28, 1933 in Liberec. Parents came from Velké Meziříčí in Vysočina. His father fought in the First World War on the Russian front. The family lived in Liberec until 1938. After Munich they lived separated, father in Turnov and mother with children in Vysočina. The witness graduated from the University of Chemical Technology in Pardubice. He worked at the State Glass Research Institute in Hradec Králové. In 1968 he joined the Club of Engaged Non-Partymen. He actively participated in political life. After 1989 he was a spokesman for the Civic Forum. He joined the Christian-Democratic Party and the Legionary Community of Czechoslovakia, which re-established its activities after 1989. He is currently its vice-president and is actively involved in commemorative events wearing his legionnaire uniform. He lives with her family in Hradec Králové.