Emil Pejša

„To byla ta krásná schůze, tam byli, z [národního] výboru tam byla nějaká ženská od nás, ten okresní tajemník Svazu [socialistické mládeže] a pak tam byl od Svazarmu nějakej chlápek a ještě někdo, to už si nepamatuju. A asi po dvouhodinový diskusi, [o tom] jako zrušit ten název Radar, tak nevím, jestli to byl tenkrát Honza Pelcman, nebo co, tam pronesl krásnou věc: ‚Tak víte co, tak ať se trošku dohodneme, uděláme to, že to budeme psát pozadu.‘ A ten z toho Svazarmu takhle bouchnul do stolu a říká: ‚No, konečně nějaký slovo!‘ Pak mu to došlo a vytáhl na nás kvér. V tu ránu my jsme vystřelili ze židlí a říkáme: ‚A všichni ven! A tady ten člověk už nám sem v životě nesmí vstoupit. Odchod.‘ Takže tím to krachlo, už i to přesvědčování o tom SSM, ale pak to stejně dopadlo, že jsme museli jít pod to SSM.“

„My jsme přišli v září do školy a najednou jsme dostali učebnici ruštiny, my to všichni prostě počmárali a nechtěli jsme to. Prostě jsme se nechtěli vůbec bavit, jako říct rusky slovo. Bylo to takový divný a to padlo asi na všechny ty děcka. Bylo to blbý, když tam projížděly každou chvilku tyhle kolony, to byla taková úplná deprese.“