Karel Růžička

* 1924  †︎ unknown

  • „Ale vytvořil jsem si v té době už jako chlapec svůj úsudek, protože jsem znal i Němce v severním pohraničí, kde jsme měli příbuzné, protože moje teta se svým synem měli cukrářství v Měcholupech u Žatce a tam to byla také obec, která byla většinou obydlená Němci. A poznal jsem, že jsou rozdíly v soužití Čechů a Němců, na různých místech republiky různé. Zatímco na jihu byly většinou ty vztahy přátelské, protože tam žilo také hodně chudé obyvatelstvo, sever byl úplně jiný, ten byl bohatší, tam byl průmysl, tam byly továrny a tam taky to německé obyvatelstvo se chovalo povýšeněji vůči českému lidu než kdekoliv jinde.“

  • „Nádraží, ve kterých jsme přestupovali, ty byly ve městech, která byla už značně poničená. Tam nebylo možné ani jít do ulic, třeba Drážďany. To už nebyly ulice, to byly jenom haldy trosek a mezi tím pracně udělaná nějaká cesta, aby se tam mohlo chodit případně jezdit auty. Takže to bylo podezřelé, kdybychom chodili mezi těmi troskami, to nebylo možné. Takže jsme museli někdy čekat tam na lavici na nádraží, a to se nám jednou málem nevyplatilo, protože najednou přišla vojenská kontrola. Tak jsme říkali, to je konec. Jenže měli jsme štěstí a to štěstí, bez toho člověk nemůže být, to nás zachránilo. Protože oni před námi začali kontrolovat ještě několik mladíků, kteří tam seděli vedle nás. To byli nějací příslušníci takzvané Hitlerjugend, kteří asi neměli to všechno v pořádku, protože ty prohlíželi ti vojáci jejich doklady a nelíbily se jim, a tak je vzali s sebou a odváděli pryč k výslechu. A toho jsme samozřejmě využili a honem jsme se spakovali, abychom se tedy mohli schovávat.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha

    (audio)
    duration: 01:32:13
    media recorded in project The Stories of Our Neigbours
Full recordings are available only for logged users.

Karel Růžička
Karel Růžička
photo: PNS