Jiří Šedivý

„Na vojně mi řekli, jestli bych chtěl, ať si nějaké auto dám do kupy. V dílnách u autodromu, kde jsem dělal servis jejich autům, jsem si vlastní auto dal do kupy. Pak jsme tam vždycky v sobotu a neděli jezdili na autodromu. Majorovi Břicháčovi bylo divné, že furt chybí benzín. On nás viděl, jak tam blbneme s motokrosaři a motokárami. Byl někde schovaný, pak za mnou přišel a říkal: ‚Viděl jsem na vlastní oči, kam ten benzin mizí, ale koukal jsem taky, že bys mohl začít klidně jezdit mistrovství Slovenska.‘ Já jsem mu říkal, že jsem jezdil jenom málo, to jezdil víc Andrej. Major zavrtěl hlavou a řekl, že pojedu s nimi. Tak to začalo. Jeli jsme jeden kopec, druhý kopec a nakonec jsem porazil i majora Břicháče a další, ve třídě A1 jsem byl rychlejší než oni.“

„V Černíkovicích byli dva kulaci, měli velké statky a hodně hektarů, ty komunisti vystěhovali. To bylo první, co udělali. Drobnější zemědělce nechali, ale stejně je nutili, aby do JZD své hospodářství dali a stali se členy družstva. Tlak na to byl. To samé byl náš případ. Můj starší bratr se po gymnáziu nedostal na vysokou školu kvůli tomu, že jsme měli soukromé hospodářství. Brácha šel na rok dělat do lesa, táta dal celé hospodářství do JZD.“ „Proč se tak rozhodl?“ „Aby bráchu vzali na vysokou školu – to byla podmínka (…) Tátovi to řekli, že jinak syna nepustí na vysokou školu. Táta dal všechno do JZD a tím bráchu za rok vzali na vysokou školu. Dělal lesnickou školu v Suchdole v Praze. Udělal to a bylo to dobré. U zemědělství zůstal jenom nejmladší brácha.“