Jiří Šedivý

* 1947

  • „Ve Volkswagenu udělali layout, který byl pro Mladou Boleslav, Vrchlabí a Kvasiny. Boleslav měla mít velký rozvoj, Vrchlabí velký rozvoj a Kvasiny měly mít centrální sklad náhradních dílů pro střední a východní Evropu a lisovnu, zaměstnanost 250 lidí. Když jsem si ten první návrh přečetl, říkal jsem si, že mě lidi odsud vyženou. To ještě Škoda nebyla koupená. Pomohl mi podnikový ředitel Petr Dědek a zaměstnanec Josef Hradecký, který měl na starosti logistiku v Boleslavi. Sešli jsme se a Petr Dědek mi řekl, že pokud Kvasiny nebudou vyrábět finál, tak se tam finál vyrábět nebude. To se muselo zařídit do té doby, než firmu koupí německý partner. Z osmdesáti procent jsme měli Škodu Pick-up připravenou, neměli jsme řezy na díly do lisovny. Zverboval jsem celou fabriku a řekl, že o půl roku dřív musí naběhnout pick-up. Všichni si mysleli, že se Šedivý zbláznil. Řekl jsem jim, že to je existenční, jinak nepřežijeme. Nechtěli vyrábět náklaďák, když se tady vyráběly pěkné sporťáky. Mě to nezajímalo, žádné sporťáky, zajímá mě jen finální výrobek a ten se musí vyrobit, aby to tady fungovalo dál. V roce 1991 firmu kupoval Volkswagen a do konce roku jsme vyrobili 2500 pick-upů, to bylo výborné. Přestěhovali jsme lakovnu ze starého provozu u nádraží, dali jsme to nahoru do nové haly. Tam jsme zvedli kapacitu výroby na 110 aut za den, to jsme drželi. Rozšířila se montáž o starou lakovnu, udělali jsme to postupně a těmi pick-upy zachránili výrobu aut v Kvasinách.“

  • „Na vojně mi řekli, jestli bych chtěl, ať si nějaké auto dám do kupy. V dílnách u autodromu, kde jsem dělal servis jejich autům, jsem si vlastní auto dal do kupy. Pak jsme tam vždycky v sobotu a neděli jezdili na autodromu. Majorovi Břicháčovi bylo divné, že furt chybí benzín. On nás viděl, jak tam blbneme s motokrosaři a motokárami. Byl někde schovaný, pak za mnou přišel a říkal: ‚Viděl jsem na vlastní oči, kam ten benzin mizí, ale koukal jsem taky, že bys mohl začít klidně jezdit mistrovství Slovenska.‘ Já jsem mu říkal, že jsem jezdil jenom málo, to jezdil víc Andrej. Major zavrtěl hlavou a řekl, že pojedu s nimi. Tak to začalo. Jeli jsme jeden kopec, druhý kopec a nakonec jsem porazil i majora Břicháče a další, ve třídě A1 jsem byl rychlejší než oni.“

  • „V Černíkovicích byli dva kulaci, měli velké statky a hodně hektarů, ty komunisti vystěhovali. To bylo první, co udělali. Drobnější zemědělce nechali, ale stejně je nutili, aby do JZD své hospodářství dali a stali se členy družstva. Tlak na to byl. To samé byl náš případ. Můj starší bratr se po gymnáziu nedostal na vysokou školu kvůli tomu, že jsme měli soukromé hospodářství. Brácha šel na rok dělat do lesa, táta dal celé hospodářství do JZD.“ „Proč se tak rozhodl?“ „Aby bráchu vzali na vysokou školu – to byla podmínka (…) Tátovi to řekli, že jinak syna nepustí na vysokou školu. Táta dal všechno do JZD a tím bráchu za rok vzali na vysokou školu. Dělal lesnickou školu v Suchdole v Praze. Udělal to a bylo to dobré. U zemědělství zůstal jenom nejmladší brácha.“

  • Full recordings
  • 1

    Mladá Boleslav, 01.02.2024

    (audio)
    duration: 02:43:16
Full recordings are available only for logged users.

Za kvasinskou automobilku jezdil rallye, její barvy uhájil i při privatizaci

Jiří Šedivý v roce 2024
Jiří Šedivý v roce 2024
photo: Post Bellum

Jiří Šedivý se narodil 8. listopadu 1947 ve východočeských Černíkovicích. Jeho dědeček Josef Samek za první světové války bojoval jako legionář, po návratu domů založil hospodářství. To musela rodina později odevzdat do jednotného zemědělského družstva, aby pamětníkův starší bratr mohl jít studovat vysokou školu. Pamětník vystudoval ČVUT se specializací na dopravní stroje a nastoupil do pobočného podniku AZNP (dnešní Škoda Auto) v Kvasinách. Jako firemní jezdec se účastnil závodů rallye v Československu i v zahraničí, kde se pohyboval na předních příčkách. Konstrukčně se podílel na závodních modelech Škody, například na úspěšné Škodě 130 RS, s níž českoslovenští závodníci zaznamenali úspěch na Rallye Monte Carlo v roce 1977. Mezi léty 1990 až 1995 působil jako ředitel továrny v Kvasinách. Zasadil se o to, aby zde po privatizaci Škody do rukou Volkswagenu zůstala zachována výroba aut. Během 90. let jezdil veteránské rallye maratony po celém světě. V roce 2024 žil v Solnici. Pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře Nadačního fondu Škoda Auto z grantového programu Kultura má zelenou.