Edita Svobodová

* 1926

  • „Na Libuši, když už tatínek byl mrtvej, když mi bylo osm let, tak se studoval Malý lord Fauntleroy, se pamatuju ještě. No a tam hraje chlapeček, tak sedmi- osmiletej, což mně tenkrát asi tak bylo. I hrála jsem malého lorda. A to byla moje první životní role na jevišti.“

  • „A šla jsem do tý zahradnický školy v Krči. Tam jsem byla asi nějak březen, duben, a přišla teda přímo revoluce, boje u rozhlasu. Byla to nějak zrovna, jestli to bylo přímo ten první den, nebo až ten druhej, nevím, ale vím, že to byla taky sobota, v tom byla, a tu sobotu já jsem jezdila a na neděli k mamince domů, v týdnu jsem byla tam na internátě. A když jsme tím vlakem jeli, tak zrovna tady a v tyhlety dny bejvali, říkalo se jim kotláři, to byly letadla, který nalítávaly přímo, když jel vlak, a střílely do těch lokomotiv. Takže právě do tohohletoho vlaku, co jsme tenkrát jeli, taky se strefoval nějakej kotlář, no netrefil se naštěstí.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 06.11.2018

    (audio)
    duration: 01:20:10
    media recorded in project The Stories of Our Neigbours
Full recordings are available only for logged users.

Nic na světě nestojí za to, abych si kvůli tomu kazila dobrou náladu

Edita Svobodová
Edita Svobodová
photo: archiv pamětnice

Edita Svobodová se narodila 9. května 1926 v Praze. Rodina žila v Libuši, jižně od tehdejší Prahy. Tatínek zemřel, když jí byly čtyři roky, maminka byla lékařka s vlastní praxí. Rodina se nakonec v roce 1937 usadila na Zbraslavi, matka pamětnice se přátelila s Vladislavem Vančurou. Edita vystudovala střední školu v Chrudimi a aby po maturitě v roce 1944 nemusela na nucené práce do Německa, pracovala nějaký čas v Madetě Tábor a v drůbežárně ve Veselí nad Lužnicí. Na konci války zažila nálety kotlárů, během květnového povstání pomáhaly s maminkou v lazaretu na Zbraslavi. Dědeček po únoru 1948 přišel o firmu Šťastný, provozující obchod s husami. Celoživotním koníčkem pamětnice bylo ochotnické divadlo.